čtvrtek 1. listopadu 2012

Píši Ti, hrade Hamrštejne,




má milá zřícenino mého mládí. Už ani vlak mi na zastávce Machnín – hrad nezastaví. A bylo to pro nás kluky pokaždé něco! Pára zahalila údolí a my, na terase, si připadali jako dospělí. Houknutí, písknutí, zasyčení, únik páry, pak záběr, protočení a vlak plný lidí pokračoval dál do Chrastavy. Nikdo nevystoupil. Byl to už rituál. Na jedné straně v kopci hrad, spíš jeho ruiny, na druhé straně hluboké údolí, řeka Nisa a opuštěná uhelná elektrárna Andělská hora. To vše v úžasné zeleni, zarostlé, jako v pohádce o Šípkové Růžence, nebo, chtete-li, na mořském dně mezi koráli a pirátskými poklady.
Píši Vám, správče hradu, pane Dachsi, Vám a Vaší švarné posádce. Udělejte něco! Tak nějak vypadá hrad v 21. století? Vy jste jej znal v 15. století a to si neumím ani představit, jak těžké asi bylo bydlení na hradě ze studeného kamení, tak daleko od lidí. Při světle loučí a vodě ze studny hluboké nevím kolik metrů, kopané ve skále. Bez kanalizace….
Píši Ti, milý hrade Hamrštejne, má milá, romantická, sympatická zřícenino. Když dnes  vystoupám bujnou zelení k tvým hradbám děravým, mám v duši mír a srdce necítím… Jsi opuštěný, všemi zrazený, jako, když zedník, odhodil fanku, zahodil cihlu a šlápl na kbelík… Dech se tají smutkem. Všude stromky a keře, kameny a díry ve zdi. Je to lom, nebo hradní palác? Skála a na ní kus věže, kus asi už poslední. Pod pobořenými hradbami, hluboko pod námi teče řeka Nisa, je vyznačena zastávka vlaku, který tam už nestaví, areál elektrárny a kolem opuštěné budovy.
Píši Vám všem, sedícím v teplém kupé vlakových souprav jezdících tudy od nížin Labe a německých Drážďan do Tanvaldu v Jizerských horách. Vy, kteří stojíte na chodbičkách, nebo se chystáte v Liberci, v Chrastavě, v Machníně vystoupit. Vy, kteří máte vojenskou čepici a na ní třeba lvíčka, salutujte. Hradu, posádce, správci hradu panu Dachsi, všem těm lidem, co na hradě žili v minulých staletích. Musela jim tam být setsakra zima. Měli tam vůbec topení?... Je to můj i Váš hrad, hrad mého dětství, mých prapodivných úvah, mé lásky…                       

Žádné komentáře: