V jednom dni dvě skvělé vernisáže… Ten kdo byl v Severočeském
muzeu na zahájení exkluzivní výstavy k 75. výročí ,,křišťálové noci“ stihl
v pohodě ,,Mladé lvy v kleci“ v Oblastní galerii.
Liberec je stále metropolí českého severu, a jak se i dříve
právem říkalo - Sudet. Obě zmíněné kulturní instituce jsou řízeny mladým managementem,
v jejichž čele stojí mladí vzdělaní odborníci s entuziasmem, dá se říci mladí
lvi otevírající klece svých institucí.
Mám upřímnou radost z toho, že se jim práce daří a obě
instituce mají k sobě blíž a blíž. I geograficky. Tomu by nevěřili ani
otcové zakladatelé. Z městských lázní, ač nepochopitelně s bílým
nápisem „lázně“ se vrací na scénu
galerie do rekonstruované budovy, která bude již brzy opět sloužit veřejnosti.
No a naproti přes ulici monumentální stavba severočeského muzea. Zhmotnělá
sestava historických stavebních slohů v prostoru uprostřed města. Jak se muzeum
a galerie počátkem padesátých let 20. století hmotně a fyzicky vzdálily, jsme nyní
svědky sbližování programového a ideového. Bůhví, zda ne někdy v budoucnu
opět pod společným vedením. Nemusíme chodit daleko. V partnerské německé
Žitavě mají s fůzí dobré zkušenosti.
V Liberci budou zatím usilovat o přízeň zájemců o
kulturu jistě ve spolupráci, ale samostatně. Snad i proto, až jednou ulici
přemostí lávkou a na jednu vstupenku vstoupí zájemce do obou institucí suchou
nohou… Zatím věřte, že mají našlápnuto a oba kolektivy, jak muzejní, tak
galerijní jdou právě tou nejlepší cestou. Ta přináší sladké ovoce ve výstavách,
které mají úroveň výstav hlavního města, expozic na které se nezapomíná, ale
dlouho, dlouho vzpomíná…
Co mě mrzí je, že ještě stále si liberečtí nezvykli chodit na
vernisáže. Ochuzují se a o zážitky, za kterými se jinak musí do Prahy, případně
do ciziny. A to nemluvím o komentovaných prohlídkách, kterými provázejí sami
autoři výstav. Ty bývají vůbec ze všeho nejlepší.
V polovině září roku 2013 se nám naskýtá v Liberci
k vidění skutečný „nářez“ - nebývalá suma informací a krásy, které v muzejní
expozici evokují krutosti fašismu a hrůz, kterou po sobě zanechala II. světová
válka. Věcně a realisticky skloubený program obou institucí dává za pravdu
tomu, že se vyplatí při práci přemýšlet a dát i na podněty, které, jak je vidět,
oba mladí ředitelé využívají a realizují v souladu s přáním
veřejnosti a posláním tak významných kulturních zařízení. Povzbuzující pro
vystavovatele je jistě i to, že v auditoriu vernisáží byla i řada volených
zastupitelů, kteří ,,kulturu“ mají ve svém popisu práce. Ale i ti jistě přišli,
především proto, aby viděli věci nevídaně
úžasné, jako všichni přítomní. Exponáty, které nám pomáhají chápat současnost,
pochopit minulost a vědět, co nás může potkat v budoucnosti budeme-li
hluší, slepí a nevšímaví.
Žádné komentáře:
Okomentovat