Přijďte se podívat, nebudete litovat.
Pokud se někdy někam vracím, dělám to rád. Pokud na něco vzpomínám, pak to dělám
rád…
Kolikrát jsem stál nahoře na Ještědu a díval
se dolů, do dálky a neviděl to, co jsem měl přímo pod nohama. Ráj. Kraj světa
vytlačený až někam na okraj. Vojenský újezd, lokalitu určenou zemřít, vojenský
prostor Ralsko. Tam někde v okolí Mimoně a Stráže pod Ralskem jsem vstoupil do
krajiny kousek od hlavních cest, do lesa borovic a podrážek bot plných písku,
do prostoru ohraničeného modrým nebem, rybníky a příběhy času v českém
pohraničí v poválečných Sudetech. A byl jsem unesen pohádkovou atmosférou, jako
bývá posluchač unesen na koncertu krásné hudby.
Seděl jsem v první řadě, hlavu v dlaních
a naslouchal řeči větru, šumu polních trubek a tónům houslí větví stromů, které
mi svými zvuky nedaly usnout a zavřít oči. Vnímal jsem svět, který se tu
zastavil. Křižovatka smrti hrdiny někdejšího hrdiny Sovětského svazu a státu,
který je mi obzvlášť sympatický, mi řekla: Vyber si, posluž si a dej se
kamkoliv, do všech světových stran!
Nelitoval jsem. Tam, za závorou, na cestě
jen pro pěší, se otevřela kniha a její stránky plné obrázků a textu mne připravily
o spaní. Vítr, co nesl hudbu kolem mých uší, psal na listy papíru a skládal do
obálky dopis. Jak je tu krásně, co Verdi zapomněl vložit do opery. Co mi tenhle
kus zapomenutého lesa dal? Odešli odtud mocipáni, horníci, vojáci všech možných
i nemožných armád. Kousek zapomenuté země pod Ještědem, který jsem přehlížel,
země, která se otřepala, jako mokrý pes, obrodila se a rozkvetla jako květ
kouzelné mandragory, květ sukulentu v botanické zahradě, ne nepodobný
slunečnici, plný světla, barev a vůní ztraceného syna, který se vrací, aby se
objal se všemi, lidmi i zvířaty.
Bývalý vojenský prostor… Jak to zní divně
a evokuje čas minulý, zapomenutý. Kraj má dnes otevřenou náruč plnou cest a
cestiček, prostoru i času. Je zvoucí a právem. Přijď se i ty podívat. Kousíček
od hlavních asfaltových cest najdeš svět podobný těm malým zázrakům ve světě
pohádek, plný vzpomínání na dobu našich babiček. Svět nově nalezeného
ztraceného syna, který se našel a vrátil domů. To je i příběh tamních
pískovcových skal, lesů, vod i strání, krajiny, která se vrací a kterou stojí
za to navštívit. Vzít děti s sebou a ukázat jim, jak má vypadat les, krajina,
ve které stojí za to opět žít.
Ať vám cestou slunce svítí tak, jako mně,
milé Janě a přátelům, kteří mě přivedli do krajiny, do které se nyní tak rád vracím.
Do krajiny kousek od Ještědu, daleko i blízko, do krajiny, která se jen tak
nevidí, kde každý strom je přitažlivý.
Žádné komentáře:
Okomentovat