Carlo Naston i to je umělecké jméno Josefa Nastoupila, který se narodil dne 7.ledna 1888. Otec pocházel z Liberece, matka ze Svijan-Podolí. Jak rodiče, tak jejich syn aktivně pracovali v libereckých spolcích, především v České besedě.
Josef Nastoupil, později jeden z největších liberekých malířů, začal kreslit a malovat již jako dítě. Přesto nebo právě proto jej dal otec učit natěračem. Mladý tovaryš natěračského cechu se ale již tehdy snažil proniknout do světa kumštu, návštěvou různých kurzů. Jako dvacetiletý se roku 1908 vypravil do Bruselu, kde se chtěl přiučit impresionismu – módnímu trenndu současného malířství. Po dvou letech studia teorie malířských technik přechází do Paříže, kde v té době žila značná část významných českých malířů. Spřátelil se a významný vliv na jeho práci měl především František Kupka.
Jeho pobyt a studia ve Francii přerušila první světová válka. Vrátil se do Liberce, kde si později v domku svých rodičů pořizuje ateliér a uměleckou dílnu. Zde spatřilo světlo světa spoustu nádherných gafických listů s náměty Francie, Liberce a jeho okolí. Vytvořil i krásné obrazy krajin. Ve dvacátých letech se prosadil tvorbou novoročenek a ex libris. Byl úspěšný na řadě výstav v Československu a v USA. Žil aktivně život společenského umělce. Stál u zrodu uměleckých svazů a společně s dalšími libereckýcm malířem Jaro Beranem pravidelně vystavoval po celé období 1. Republiky. Po dobu okupace žil v Praze, po osvobození se vrací do Liberce a zúčastňuje se na obnově pohraničí. Ve svých obrazech období po roce 1945 věrně zobrazuje hektyčnost doby, ale i krásu české krajiny.
Zemřel dne 3.října 1959. Obsáhlou studii o něm napsal B.Kubát. Vyšla v roce 1973, vydala ji Česká beseda, jako 11. svazek svých zpráv. Nenechme upadnout v zapomnění slavné liberecké osobnosti, které jsou úzce spjaty s historií našeho města a kteří se zasloužili i o to, v jakém městě žijeme dnes i my.
neděle 21. září 2008
Kam s libereckou teplárnou ?
Na to je jednoduchá odpověď velmi nesnadná. Když už ani neumí nakoupit mazut, natož vyrobit giga joule pod 694 Kč, je to o jednom. O lidech. O těch, co musí bohatnou, kdyby na stůl nebylo. Jak to, že jinde to jde? Je to o lidech na radnici, kteří k tomu přihlíží a …
Blíží se volby a snad si konečně někdo uvědomí, že 4000 odběratelů (kolik to je asi voličů) nebude přeci volit stranu, která má tohle na svém kontě. Je tu možná alternace zdroje tepla, ale to bude stát občany fůru peněz. Nebo odstavit Molocha a využít dotace z městské pokladny, kde ovšem už žádné peníze nejsou. Odstavit Molocha, který hřeší na to, že teplo vyrábí jako jediný. Město už nemá ani rozhodující slovo v městské teplárně. Cíleně odprodalo své akcie. Nyní bude muset sehnat peníze na dotace tepla pro své občany. A co s teplárnou? Doporučuji ji přestavět na 1. Bruslařskou závodní dráhu blízko běžeckému areálu ve Vesci, případně ji opět výhodně prodat. Do Emirátů.
Dějí se to věci ve městě pod Ještědem! Ještě nedozněly protesty co s mega nákupními halami a místo továren se staví další velkoprodejny. Usměvaví, krásní bilborďáci nás zvou k volbám. Nezávidím těm, co obhajují, mají to těžké a dnes k tomu ta teplárenská story…
Blíží se volby a snad si konečně někdo uvědomí, že 4000 odběratelů (kolik to je asi voličů) nebude přeci volit stranu, která má tohle na svém kontě. Je tu možná alternace zdroje tepla, ale to bude stát občany fůru peněz. Nebo odstavit Molocha a využít dotace z městské pokladny, kde ovšem už žádné peníze nejsou. Odstavit Molocha, který hřeší na to, že teplo vyrábí jako jediný. Město už nemá ani rozhodující slovo v městské teplárně. Cíleně odprodalo své akcie. Nyní bude muset sehnat peníze na dotace tepla pro své občany. A co s teplárnou? Doporučuji ji přestavět na 1. Bruslařskou závodní dráhu blízko běžeckému areálu ve Vesci, případně ji opět výhodně prodat. Do Emirátů.
Dějí se to věci ve městě pod Ještědem! Ještě nedozněly protesty co s mega nákupními halami a místo továren se staví další velkoprodejny. Usměvaví, krásní bilborďáci nás zvou k volbám. Nezávidím těm, co obhajují, mají to těžké a dnes k tomu ta teplárenská story…
Není kde zaparkovat, našel jsem řešení
Jo, Liberec, to bylo město. Naposledy asi za Rakouska. Na co si to hraje dnes? Na Las Vegas? Kolik nás tu žije? Jeden na dva hypemarkety. S podivnou smlouvou v zádech, kterou nelze zrušit, nechceme-li, aby starosta chodil po městě pěšky. Ta bude zrušena, co by relikt totality jedné strany. A abych vzpomenul nezištného Spacia, co nás krmí kovem nechtěných industriálních rádoby soch a letos akváriem dřevní hmoty. Fuj tajbl pod nosem radnice, které kupodivu nesmrdí. Jo peníze nesmrdí a Liberec, město nekorupční, ví kolik musí platit, platit a zase platit.
Dnes jsem obdržel občastník Liberecký zastupitel a nebudete věřit, já myslel, že čtu zprávy z Arkansasu. Samý lump a zloděj koní. Nejhorší je, že jsem se s autory ztotožnil. Tak jak opravdu vypadá Liberec roku 2008, tak mohl vypadat Arkansas v době pistolníků a nemytých nohou. Jen odvážní mohou na start. Začínají předvolební tanečky a chlapi z kraje vijí věnce slibů.
Tak dost o botičkách a o tom, kdo koho z koalice přečůrá. Zatím je klid na loveckých stezkách, dobře spí a tráví obě strany v koalici, spojené jedním zažívacím traktem. Čas ptát se na zbytečnost a četnost nových obchodních center teprve přijde. Kdo bude kupovat stále nové a nové svetříky, co lákadel, kdo to platit bude? Není-li pravda, co nám vyčítají lidé z Indie, Asiaté, z Afriky, že jsme dětmi dekadence,nezřízenosti a ….
Já mám jiné starosti. Není kde, když přijde opravář, zaparkovat. Nedej bože turista! To přijede botičkář v autě městské policie (on může) a sedře nebohého Bělorusa, Estonce z kůže.
Mám geniální nápad. Tam městská rada Kocourkova nemůže. Na vizitku si dám, ne, žádná ulice. Hned vedle adresy, místo ulice GPS: 50 44 22 N,15 OO 52 E. Je to nové, neotřelé a než fiskál protře oči ubrečené, přijdou volby a v nich zastupitelé, nenapapaní andělé. Už žádná městská garda, případně Timur a jeho parta. To blaničtí rytíři s Brunclíkem v čele městské policie budou střežit naše nové zastupitele.
Dnes jsem obdržel občastník Liberecký zastupitel a nebudete věřit, já myslel, že čtu zprávy z Arkansasu. Samý lump a zloděj koní. Nejhorší je, že jsem se s autory ztotožnil. Tak jak opravdu vypadá Liberec roku 2008, tak mohl vypadat Arkansas v době pistolníků a nemytých nohou. Jen odvážní mohou na start. Začínají předvolební tanečky a chlapi z kraje vijí věnce slibů.
Tak dost o botičkách a o tom, kdo koho z koalice přečůrá. Zatím je klid na loveckých stezkách, dobře spí a tráví obě strany v koalici, spojené jedním zažívacím traktem. Čas ptát se na zbytečnost a četnost nových obchodních center teprve přijde. Kdo bude kupovat stále nové a nové svetříky, co lákadel, kdo to platit bude? Není-li pravda, co nám vyčítají lidé z Indie, Asiaté, z Afriky, že jsme dětmi dekadence,nezřízenosti a ….
Já mám jiné starosti. Není kde, když přijde opravář, zaparkovat. Nedej bože turista! To přijede botičkář v autě městské policie (on může) a sedře nebohého Bělorusa, Estonce z kůže.
Mám geniální nápad. Tam městská rada Kocourkova nemůže. Na vizitku si dám, ne, žádná ulice. Hned vedle adresy, místo ulice GPS: 50 44 22 N,15 OO 52 E. Je to nové, neotřelé a než fiskál protře oči ubrečené, přijdou volby a v nich zastupitelé, nenapapaní andělé. Už žádná městská garda, případně Timur a jeho parta. To blaničtí rytíři s Brunclíkem v čele městské policie budou střežit naše nové zastupitele.
Liberec
Když si odmyslíte tradiční české korupční skandály ,pak je v Liberci krásně i v pozdním létě. Pokud se vám podaří vymotat se z města. Z města stavenišť a rozkopaných ulic. Pak už vás čeká jenom okolí a to je bez hranic.
Velký Liberec a jeho krásné okolí. Překrásný kraj, ráj přírody. Nejkrásnější je na podzim. Hýří barvami. Teplem, sluncem i deštěm. Stromy jsou obaleny červenými jablky. Lesy jsou plné houbařů. Noci jsou plné hvězd. Děti se ještě těší do školy. Odpustte městu jeho ruch a využijme každé chvíle, byť by to byl jenom skok, utečme na hodinu, na dvě, někam si sednout jenom tak. Nechat plynout čas bez toho, že bychom si spílali. Zapomeňme na nevkusné bilboardy. Hledejme a nacházejme víc. Tuhle se mi známá smála, že vidím na obloze plynout mračna a že v nich vidím bagety. Podoba tu byla značná, ale té ostudy.
Ta naše příroda kolem Liberce je vskutku krásná. Snad není krásnější. Byli jsme tuhle ,,U Toníčka“ v Jizerských horách, nacpali si bříška a byť jen z okna auta viděl jsem svět podle pána boha, krásnější nevidět. Jak z oblohy, vše jakoby se nechystalo ke spánku, podzim nevidět. Vůně lesa a krásy potoka, ptáků zpěv. Nic není ještě ztraceno, takové je září ve městech na Nise, Jizeře, Ploučnici.
Škoda, že nejde na chvíli zastavit kolo času, toho žrouta a mizeru, který si každého dne večer ukousne ze dne kus. Mám rád svůj Liberec a jeho ruch a klima, klíšťata, radní a jeho úředníky, svůj městský autobus. Ještěd a jeho stokrát jiné tváře, přírodní koupaliště a naplněné vodní hráze. Šum lesa a jeho klid.
Velký Liberec a jeho krásné okolí. Překrásný kraj, ráj přírody. Nejkrásnější je na podzim. Hýří barvami. Teplem, sluncem i deštěm. Stromy jsou obaleny červenými jablky. Lesy jsou plné houbařů. Noci jsou plné hvězd. Děti se ještě těší do školy. Odpustte městu jeho ruch a využijme každé chvíle, byť by to byl jenom skok, utečme na hodinu, na dvě, někam si sednout jenom tak. Nechat plynout čas bez toho, že bychom si spílali. Zapomeňme na nevkusné bilboardy. Hledejme a nacházejme víc. Tuhle se mi známá smála, že vidím na obloze plynout mračna a že v nich vidím bagety. Podoba tu byla značná, ale té ostudy.
Ta naše příroda kolem Liberce je vskutku krásná. Snad není krásnější. Byli jsme tuhle ,,U Toníčka“ v Jizerských horách, nacpali si bříška a byť jen z okna auta viděl jsem svět podle pána boha, krásnější nevidět. Jak z oblohy, vše jakoby se nechystalo ke spánku, podzim nevidět. Vůně lesa a krásy potoka, ptáků zpěv. Nic není ještě ztraceno, takové je září ve městech na Nise, Jizeře, Ploučnici.
Škoda, že nejde na chvíli zastavit kolo času, toho žrouta a mizeru, který si každého dne večer ukousne ze dne kus. Mám rád svůj Liberec a jeho ruch a klima, klíšťata, radní a jeho úředníky, svůj městský autobus. Ještěd a jeho stokrát jiné tváře, přírodní koupaliště a naplněné vodní hráze. Šum lesa a jeho klid.
Liberecké výstavní trhy – LVT – co předcházelo
Co o nich ještě víme? Máme proč vzpomínat?A byla to výsada měst, kterým panovník toto privilegium udělil. Liberci se této výsady dostalo 11.dubna 1577 císařem Rudolfem II. Zároveň byl povýšen do stavu měst s právem využívat městského znaku a povoleno mu bylo pořádat výroční trhy ve dnech 13. června -11. září . Rudolfův majestát byl 3. září roku 1700 císařem Leopoldem II. rozšířen na další trhy vždy v pondělí a ve čtvrtek.
Slibný začátek obchodování už na vyšší úrovni a s konkurencí v zátylku povznesla zas o trochu výš císařovna Marie Terezie svým ediktem dne 17. července, kdy udělila Liberci právo konat trhy na vlnu. Nic už pak libereckým obchodníkům nestálo v cestě, aby od 2.března 1849 byly zavedeny trhy každý den a to tam, kde ještě nedávno byly, na prostranství za kostelem v Kostelní ulici. Úplně první se konaly na náměstí před starou radnicí a na Sokolovském náměstí v Liberci, později v ulici Na Bídě.
Tak zvané výroční trhy, jarmarky se konaly na Tržním náměstí a v přilehlé Pastýřské ulici. Výsadou města bylo vyvěsit v době konání trhů na staré radnici prapor. Výroční trhy to nebyl jen svátek, ale velmi tvrdá práce, kterou ovšem odprovázely vysoké výdělky, objednávky a nové zakázky. Vše se odvíjelo od toho, jak daleko bylo město od hlavní dopravní tepny spojující hlavní město s dalšími i zahraničmími významnými oblastmi. Ještě v nedávné minulosti byl Liberec mimo hlavní silnici z Prahy na sever k Žitavě a do Němec. To ještě hlavní cesta vedla přes Kuřivody a Jablonné. Rozvojem výroby, nabídkou a následným prodejem, především textilního zboží, byl Liberec úspěšný. Prostřednictvím nabídky a poptávky, pozdějších výstavních trhů a to již od prvních poválečných let, včetně těch po 2.Světové válce.
Slibný začátek obchodování už na vyšší úrovni a s konkurencí v zátylku povznesla zas o trochu výš císařovna Marie Terezie svým ediktem dne 17. července, kdy udělila Liberci právo konat trhy na vlnu. Nic už pak libereckým obchodníkům nestálo v cestě, aby od 2.března 1849 byly zavedeny trhy každý den a to tam, kde ještě nedávno byly, na prostranství za kostelem v Kostelní ulici. Úplně první se konaly na náměstí před starou radnicí a na Sokolovském náměstí v Liberci, později v ulici Na Bídě.
Tak zvané výroční trhy, jarmarky se konaly na Tržním náměstí a v přilehlé Pastýřské ulici. Výsadou města bylo vyvěsit v době konání trhů na staré radnici prapor. Výroční trhy to nebyl jen svátek, ale velmi tvrdá práce, kterou ovšem odprovázely vysoké výdělky, objednávky a nové zakázky. Vše se odvíjelo od toho, jak daleko bylo město od hlavní dopravní tepny spojující hlavní město s dalšími i zahraničmími významnými oblastmi. Ještě v nedávné minulosti byl Liberec mimo hlavní silnici z Prahy na sever k Žitavě a do Němec. To ještě hlavní cesta vedla přes Kuřivody a Jablonné. Rozvojem výroby, nabídkou a následným prodejem, především textilního zboží, byl Liberec úspěšný. Prostřednictvím nabídky a poptávky, pozdějších výstavních trhů a to již od prvních poválečných let, včetně těch po 2.Světové válce.
LIBERECKÉ VÝSTAVNÍ TRHY II
Konec 19. století se konal v duchu výstav úspěchů jednotlivých zemí. Města se předháněla, kdo koho víc oslní. Doslova. Světové výstavy z roku na rok. Londýn, Paříž, Brusel, New York, Vídeň, Praha. Ani Liberec nechtěl zůstat stranou. Mottem se stalo přetrumfnout výstavu Čechů v Praze výstavou Němců v Čechách – v Liberci roku 1906. A tak se taky stalo.
Výstava Němců v Liberci byla oslnivá. Zda byla lepší než ta pražská ví bůh, pamětníků ubylo. Liberec dostavěl řadu významných budov, radnici, městské lázně, novou tělocvičnu, hotel na Ještědu, obchodní komoru, tramvajové linky, přehradu na Harcovském potoce. Nad přehradou se nabízela jižní strana, celý pravý břeh téměř po dnešní Husovu třídu. Nabízelo se tu neskutečně krásné přírodní svažité prostředí, které bylo jakoby předurčeno ke smělým plánům Liberecké radnice.
Výstava v roce 1906 stanovila městu laťku, na kterou už nikdy v následných letech nedosáhlo. Ale i tak, příjmy plynoucí do pokladny libereckého magistrátu byly nesmírné. Říká se, že mnohá léta, žilo více jak 500 restaurací ve městě z návštěvníků města pod Ještědem.
Odlišnou náplň dostalo v Liberci výstavnictví po 1. světové válce. Propojení průmyslových trhů Rakouské říše se stalo brzdou ekonomiky nově vzniklé ČSR. Liberec hledal a našel odbytiště svých převážně textilních výrobků. Liberecká obchodní komora dala proto podnět k uspořádání Libereckých výstavních (vzorkových) veletrhů podle slavných Lipských veletrhů (jarních i podzimních).
Ty první se uskutečnili v Liberci v roce 1922 ve dřevěných pavilonech v prostorách u průmyslové školy. Jednalo se čistě o obchodní veletrh. Jako atrakce přihrával výstavě zábavní park, tzv. Prátr na Tržním náměstí. Po vzoru většího bratra, Prátru ve Vídni. I tyto obchodní výstavy byly veleúspěšné a přivedly do Liberce nejen obchodníky, ale i jejich rodiny a ty v Liberci utrácely a Liberec bohatl a bohatl.
V podstatě nebylo kam s penězi. Město stavělo laciné bydlení, školy, staralo se o své staré, nemocné a opuštěné. Vyrostla moderní nemocnice, výrazně poklesla nezaměstnanost. Město mělo svou prospěrující banku, moderní krematorium, zoologickou a botanickou zahradu. Jedno z nejlepších muzeí v Československu. Obchod uměl nabídnout a prodat tradiční výrobky pracujících Sudet.
Vše narušil až šedý mor přicházející ze sousedního Německa, kde po vítězství fašistů v roce 1933 nabídl Hitler Němcům v Čechách odtržení pohraničních Sudet od Československa a připojení Liberce a okolí k nacistické německé říši. V období let 1938-1945. Za Druhé světové války dochází k postupné devastaci všech pozitivních hodnot dosažených v Liberci v letech 1918-1938 v období První republiky.
Liberec, s válkou vážně narušeným ekonomickým potenciálem, nepostavily na nohy ani tisíce válečných zajatců a „totálně nasazených dělníků“ z vnitrozemí Čech a Moravy. Válka odčerpala pracovní sílu libereckých továren, které pracovaly vesměs už jen pro válečné účely.
Liberec se po válce zcela proměnil. Přesto Liberecké obchodní komora navázala na předválečné osvědčené tradice a v prostorách dřívějšího výstaviště uspořádala výstavu „Budujeme osvobozené kraje“ s cílem napomoci dosídlení pohraničí po odsunu fašizujících Němců. Další výstavy po roce 1946 byly již výstavními trhy, jejichž náplň odrážela zásady poptávky a nabídky i tak zvanou školu vkusu.
Areál libereckého výstaviště v podstatě desítky let nezměněn se stal na určitou část roku magnetem pro turisty, obchodníky a zákazníky, kteří v Liberci nacházeli po celá desetiletí odpočinek, zábavu i možnost dobrého nákupu módních novinek lehkého průmyslu celé Československé republiky.
LIBERECKÉ VÝSTAVNÍ TRHY III
Liberecké výstavní trhy mají tradici, kterou nám mohli konkurenti doma i ve světě jen závidět. Výstavnictví, obchod a výroba spojené v jeden organický celek na území dvou severočeských okresů Liberec a Jablonec nad Nisou byl životaschopný po několik desítek let. Přežil obě světové války i změny politických režimů. Až na změnu socialismu na kapitalismus.
Jako zázrakem vstal z popela a výměny obyvatelstva po Druhé světové válce, kdy z německého Reichenbergu se stává český Liberec de facto. Liberecké výstavní trhy, krátce po válce ještě jako celorepublikové (Budujeme osvobozené kraje) a Severočeské výstavní trhy, se vrátily k původnímu názvu Liberecké výstavní trhy (LVT) v číslované řadě.
První byly pořádány v roce 1956 na výstavní ploše 10.000 metrů čtverečních a již tehdy je navštívilo 134.000 lidí. V dalších ročnících vzrostla výstavní plocha až na 75.000 metrů čtverečních. Specializace LVT byla završena v roce 1966, odkdy se již vystavoval tradičně textil, oděvy, obuv a módní doplňky. Samotná výstava byla vždy specializována i na kulturu odívání.
I díky LVT a doprovodným akcím se stával Liberec aspoň přes léto významným společenským centrem kultury, turistiky a obchodu. Po dobu 40 let, celé druhé poloviny právě uplynulého dvacátého století. Je co závidět. Co slavných herců, zpěvaček, politiků a ministrů bylo vidět ve městě pod Ještědem. Co aférek město zažilo! Se zdejšími děvčaty se tu oženili zpěváci jako Waldemar Matuška, Karel Štědrý i herec Petr Haničinec.
LVT to bylo nepřeberné množství možností, jak zviditelnit město i ve světě. K tomu přispívala řada doprovodných akcí, kdy dojezdy různých automobilových soutěží nebyly výjimkou stějně jako lety horkovzdušných balonů, desítky dalších výstav v době LVT, přebory, soutěže. Naše i zahraniční módní veřejné přehlídky. Letní skoky na lyžích. Výzkumné ústavy a Vysoká škola pořádaly symposia a vědecké konference, zoologická, botanická, okolní hrady, památky a koupaliště praskaly ve švech.
Dnes „Asociace Ještěd“ hledá možnosti, jak Liberci vrátit zašlou slávu metropole severu. Onen pevný bod, na kterém se dalo stavět jsme změnili na budoucí centrum vzdělanosti. Zní to sice dobře, ale mohlo stát tam, kam takové kampusy patří – za městem, v přírodě.
Jak jsme naložili s dědictvím předků? Centrum města jsme symbolicky zastavěli „samoobsluhami“- spotřebními mega halami, butiky s čínskými výprodejnami celosvětového šuntu. Symbolicky jsme do mrtě vyčistili místo po Textilaně. Před zbouráním jsou pavilony LVT, budovy Bytexu, to, co bylo symbolem prosperity a úspěchu severní metropole – Liberce po desítky let.
Současnost přinesla do Liberce nové možnosti, které doba internetu nabízí téměř všem lidem planety. Technické vymoženosti jsou příjemné a ulehčují život a komunikaci, ale ne všichni umíme vyjmenovat, co nám schází. Komunikace s radnicí, i pro jejich funkcionáře hospic, zbytečnost megastaveb, nadbytečnost obchodních domů tam, kde občané chtěli třeba jen bydlet, pracovat, posedět. Přejít ve zdraví ulici. Projet město autem bez infarktu. Sportovní hala neprodělávající miliony. Městská teplárna a spalovna, které se nechovají k občanům města jako plantážník k otrokům. Světový pohár, kde z prostředků na něj vynaložených profituje město a lidé v něm žijící. Transparentní vyúčtování takových akcí vracející do Liberce prvky pohody, dobré nálady a spokojenosti.
Občané Liberce si přáli kašnu před radnicí, vodotrysky, lavičky, návrat zeleně do města, WC (třeba opravené ty na Soukenném náměstí). Průjezdné město. Chodníky. Městské strážníky a nikoli výběrčí pokut za chybné parkování.
Nedovedu si představit, že tohle nikdo z politiků města neslíbí. Blíží se volby a všichni se k tomu jistě přihlásí. Co s tím, když opět nic z toho nesplní?
Škoda je toho LVT a té Textilany. To mi nikdo nerozmluví.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)