Výstava Němců v Liberci byla oslnivá. Zda byla lepší než ta pražská ví bůh, pamětníků ubylo. Liberec dostavěl řadu významných budov, radnici, městské lázně, novou tělocvičnu, hotel na Ještědu, obchodní komoru, tramvajové linky, přehradu na Harcovském potoce. Nad přehradou se nabízela jižní strana, celý pravý břeh téměř po dnešní Husovu třídu. Nabízelo se tu neskutečně krásné přírodní svažité prostředí, které bylo jakoby předurčeno ke smělým plánům Liberecké radnice.
Výstava v roce 1906 stanovila městu laťku, na kterou už nikdy v následných letech nedosáhlo. Ale i tak, příjmy plynoucí do pokladny libereckého magistrátu byly nesmírné. Říká se, že mnohá léta, žilo více jak 500 restaurací ve městě z návštěvníků města pod Ještědem.
Odlišnou náplň dostalo v Liberci výstavnictví po 1. světové válce. Propojení průmyslových trhů Rakouské říše se stalo brzdou ekonomiky nově vzniklé ČSR. Liberec hledal a našel odbytiště svých převážně textilních výrobků. Liberecká obchodní komora dala proto podnět k uspořádání Libereckých výstavních (vzorkových) veletrhů podle slavných Lipských veletrhů (jarních i podzimních).
Ty první se uskutečnili v Liberci v roce 1922 ve dřevěných pavilonech v prostorách u průmyslové školy. Jednalo se čistě o obchodní veletrh. Jako atrakce přihrával výstavě zábavní park, tzv. Prátr na Tržním náměstí. Po vzoru většího bratra, Prátru ve Vídni. I tyto obchodní výstavy byly veleúspěšné a přivedly do Liberce nejen obchodníky, ale i jejich rodiny a ty v Liberci utrácely a Liberec bohatl a bohatl.
V podstatě nebylo kam s penězi. Město stavělo laciné bydlení, školy, staralo se o své staré, nemocné a opuštěné. Vyrostla moderní nemocnice, výrazně poklesla nezaměstnanost. Město mělo svou prospěrující banku, moderní krematorium, zoologickou a botanickou zahradu. Jedno z nejlepších muzeí v Československu. Obchod uměl nabídnout a prodat tradiční výrobky pracujících Sudet.
Vše narušil až šedý mor přicházející ze sousedního Německa, kde po vítězství fašistů v roce 1933 nabídl Hitler Němcům v Čechách odtržení pohraničních Sudet od Československa a připojení Liberce a okolí k nacistické německé říši. V období let 1938-1945. Za Druhé světové války dochází k postupné devastaci všech pozitivních hodnot dosažených v Liberci v letech 1918-1938 v období První republiky.
Liberec, s válkou vážně narušeným ekonomickým potenciálem, nepostavily na nohy ani tisíce válečných zajatců a „totálně nasazených dělníků“ z vnitrozemí Čech a Moravy. Válka odčerpala pracovní sílu libereckých továren, které pracovaly vesměs už jen pro válečné účely.
Liberec se po válce zcela proměnil. Přesto Liberecké obchodní komora navázala na předválečné osvědčené tradice a v prostorách dřívějšího výstaviště uspořádala výstavu „Budujeme osvobozené kraje“ s cílem napomoci dosídlení pohraničí po odsunu fašizujících Němců. Další výstavy po roce 1946 byly již výstavními trhy, jejichž náplň odrážela zásady poptávky a nabídky i tak zvanou školu vkusu.
Areál libereckého výstaviště v podstatě desítky let nezměněn se stal na určitou část roku magnetem pro turisty, obchodníky a zákazníky, kteří v Liberci nacházeli po celá desetiletí odpočinek, zábavu i možnost dobrého nákupu módních novinek lehkého průmyslu celé Československé republiky.
Žádné komentáře:
Okomentovat