Propast mezi chudými a bohatými je stále hlubší. Dvě třetiny zaměstnanců nedosahuje na průměrné platy. Že je to nelogické? Zcela jistě. Dokud miliardář Kellner bude sčítán s paní Vomáčkovou a následně budou děleni, bude z paní Vomáčkové miliardářka. Ale tak se u nás dosud vypočítává průměrný plat. Výsledkem je pětadvacet tisíc, co by měl mít měsíčně každý. Že je to akorát dobrý vtip? Faktem zůstává, že bývalý liberečák, nejbohatší muž republiky se s paní Vomáčkovou asi dělit nebude.
To nic nemění na faktu, že na téměř obdobné problémy narazili naši předkové před 90 lety, když vypukla světová hospodářská krize, stějně jako ta současná – v New Yorku. Postihla samozřejmě i tehdejší Československo a nejvíc severočeské pohraničí. To bylo osídleno převážně německým obyvatelstvem.
Ze severočeské uhelné pánve bylo dováženo uhlí k vytápění továren i u nás v Libereckém kraji. Tehdejší Liebig měl na duchcovsku vlastní doly a seděl ve správní radě Duchcovského uhelného spolku. Uhlí se do kraje dopravovalo železnicí dokončenou v roce 1900. Tím byl trvale zajištěn i rozvoj textilního průmyslu na Semilsku, Jablonecku, Liberecku i Českolipsku. Trvale? Světová krize v roce 1929 rozmetala sen o stabilizaci kapitalismu, proti kterému nemá cenu bojovat. Rok 1929, tak jako rok 2009, dokázal, že jde jen o stabilizaci dočasnou. Na konci té jedné, v roce 1929 došlo ke stávce dělníků textilek v Libereckém kraji, v březnu a v dubnu 1932 ke stávce horníků Mostecka.
Sama se zde nabízí otázka, zda bylo prozíravé od současného kapitalismu textilky v našem kraji zbourat a dělníky poslat do továren na komponenty automobilového průmyslu (jako alternativu pěstování monokultury – banánové republiky Střední Ameriky). A tak po devadesáti letech stojíme opět na začátku, tam kde tenkrát.
V Sudetech málo práce zapříčinilo růst národnostní nesnášenlivosti a fašizovalo mládež. Hospodářská krize byla vodou na mlýn Hilerovi a stála i u zrodu Druhé světové války. Není těžké v dnešní, už vleklé hospodářské krizi, najít nebezpečný precendent té první, propuklé před devadesáti lety.
Radikalizace nezaměstnaných, fašizující bojůvky a nárůst národnostní nesnášenlivosti. Nemáte obavu, že zelená nebo modrá planeta opět zrudne? Že nepoučeni děláme stejné chyby? Že liberečák Že Kellner se nikdy dobrovolně nebude „dělit“ s paní Vomáčkovou o své příjmy a že oba, v lepším případě jeden z nich, může skončit v likvidačním koncentračním táboře? Náš svět je jeden velký rozjetý Titanic...
Žádné komentáře:
Okomentovat