Brýle, co se nosí v Liberci, v Jablonci

Brýle mají svůj původ v mámení. Oči mám pískem zaváté, červené. Byly černé, když jsem se narodil. Tehdy počátkem roku 1947 bylo všechno černé nebo bílé. Bílé bylo na lístky. To černé, léta okupace, už bylo za námi. Bylo snadné žít. Bílé nebo černé. A zaostřit šlo i bez brýlí. Brýle byly jen pro šilhavé, staré panny a nedomrlé. Dnes jsou brýle součástí módy a ty lepší jen pro bohaté.
Mít brýle bylo pro mne životně důležité. Byl jsem dva roky na vojně a nebylo možné nemít v plynové masce speciální brýle. Sednout si na motorku znamenalo mít brýle z plexiskla, zasazené do široké gumy, něco podobného, jako měl každý potápěč. Své černé brýle a bílou hůl nosil slepec. Měli je ve slévárně v Ostašově i na Kladně a v Ostravě. Brýle, skoro stejné se používaly, když se chtěl někdo opálit a používal přístroj. Horské sluníčko.
Asi to nevíte, ale jsem z Machnína. Z kdysi samostatné obce na Lužické Nise, kousek severně od Ještědu. Tam měli kdysi oční ústav a jako terapii přelepovali malým pacientům skla brýlí, aby to nemocné oko zatížili a donutili přestat šilhat. A tak jsme ty malé kluky a holky potkávali v Machníně na procházce se zalepenýma brýlemi. Smáli jsme se jim, až jsme se za břicha popadali. Žižkova armáda, dnes bych řekl naklonovaný generál Syrový nebo hrdina šestidenní války generál Dajan.
Jo, takhle to chodí. Už ani ten oční ústav v Machníně není. Koupil jej v divoké privatizaci kamarád MUDr. Mirek Samek plus jeden, aby na tom vydělali. Byl to tunel podobný tomu, co na svahu Ještědu vede do „Kryštofáku“. Tunel jako stehno sličné slečny, jako vrata do stodoly. Tak zhruba před roky jsem Mirka donutil, aby se jel podívat na tuhle investici do Hamrštejna, což je součást mého Machnína. Chtěl jsem, aby to byl aspoň hospic, když už ne dětská oční léčebna. Ten Švábův prapůvodní zámeček, bych vám přál vidět! Nikdo tu dvacet let neotevřel dveře… No nic. O mrtvých jen dobře. Umřel i MUDr. Samek. Neměl štěstí. Záměr žít a podnikat se smrtí uzavřel.
Brýle jsou stále žhavé zboží, hlavně ty proti slunci a nestojí pakatel. Však také změní majiteli image a jsou-li dostatečně in, mohou dotvořit i obraz o člověku. Vzpomínám na zpěvačku, co nosila brýle veliké přes půl hlavy, cvikr aristokrata, malé kulaté brýle „lenonky“. Co brýle, to jiný jejich pán, jiný rámeček. Sám jsem si na ně tak zvykl, že když se jdu ráno umýt, často na ně zapomenu a umyji si tvář i s brýlemi na nose. Není o co stát. Je to nepříjemné a připomíná mi to fakt, že stárnu. Oči mám za skly brýlí schované. Už nejsou tak černé jak byly, za léta vybledly. I brýle už nenosím ty samé, co jsem nosil do školy…