Jaký jsem to měl strach jako malé dítě z těch podivných písmen azbuky! Pokroucené paragrafy. No a vidíte, dodnes tu řeč umím, skoro nic jsem nezapomněl. Ani na tu čtyřku z ruštiny na gymplu. Dodnes nevím proč. Téměř mě ovlivnila, abych ruštinu nenáviděl. I tak jsem se dobře dorozuměl v Taškentu i Samarkandu, o Moskvě nemluvě, tam si mě pletli s moskvičem. Popravdě ne kvůli ruštině, ale bylo to módním šusťákovým kabátem…
V ruské historii existují jisté „byliny“ a od nich, jako od pohádek, se odvíjejí ruské dějiny. Velký a mocný byl ruský car, velcí ruští bojaři. Církev– pravoslaví tak jako i jinde svou liturgií napomohla rozvoji národního jazyka. Rusky se mluvilo od Baltu daleko za Ural. Car Petr Veliký, Romanovec (ať byli, jací byli), učinili z Ruska velmoc a z ruštiny jazyky milionů duší.
Rusky mluvil Lomonosov, Kapica, Babel, Sverdlov, Lenin i Gagarin, Lev Nikolajevič Tolstoj, Puškin, Rachmaninov, Stalin. Mužíci pátého i sedmnáctého roku, námořníci z Aurory, Trocký i Ivan Hrozný, Čechov i izvosčik, který stál s drožkou na Divadelním náměstí. Maršál Malinovský, Ježov, Stěnka Razin, Putin. Ten snad ještě mluví. Zapomněl bych na všechny Kateřiny, Potěmkina, cestovatele Miklucho – Maklaje, bajkaře Krylova, Šolom Alejchema, Chagalla, Ilju Erenburga, básníka Vysockého, Borise Pasternaka. Rusky se svářili tažní burlaci na Volze, Brežněvovi vojáci na Malé zemi, rostovští kozáci, ti, co vyhnali ze země Napoleona i Hitlerovy vojáky. Pogromisté z Oděsy, Kišiněva, Vitebska i ze Lvova. Tam všude mluví vedle svého jazyka mluvili i rusky.
Ruština zněla věčně zmrzlou zemí Františka Josefa, v povodí Leny, za Beringovou úžinou dalekou a Aljaškou než ji Rusové prodali Američanům. V ruských kosmických korábech, z tanků v Afghánistánu i z těch s bílým pruhem, co projely v šedesátém osmém Libercem a mířily do Prahy. Ruštinou se domlouvali rudoarmějci, co pětačtyřicátém osvobodili od fašistů půlku Evropy. Ruština je řečí vysokých hor, hlubokých jezer, aralského i bílého moře, pastevců, karakulských ovcí, sibiřských a soloveckých gulagů. Andreje Sacharova a jeho statečné ženy. Rusky se mluví v OSN, v Radě bezpečnosti, v Kremlu, městě Kovrově i na Bajkalu.
Není to jen jazyk okupantů, osvoboditelů, ruských bylin, ruských tržnic, universit, museí a galerií. Je to řeč lidí z továren a polí, ulic a parků, turistů a lidí nám tolik podobných. Jsme si blízcí. Jazykem, kulturou i pílí. Co dělat, jsme Slované…
Žádné komentáře:
Okomentovat