Píši Vám, co vypadáte jako za groš kudla,

Vám, co jíte a pořád vypadáte stejně. Vám, co nejíte a jste sytí. V ,,Tescu“ mají husu kilo za 69,- korun a Vy mi tu moji dozajista sníte. Píši Vám, co se za mnou ohlížíte a říkáte si, bože, ten chlap přibral. Já jej pamatuju jako ,,vyžle“. Nebudu se s Vámi přít, jak vypadám a co je to ,,vyžle“, ale věřte, že sice jím, ale tloustnu spíž už z toho sytého podzimního počasí.

      Vy, co ať sníte cokoli a netloustnete, jste sice pro nás tlouštíky výzvou, ale nic se nemá lámat přes koleno a dělat nepřirozenou cestou. V Čechách, a nebude to jen u nás doma, kvete obchod s nadváhou a její redukcí. Je to byznys jak být. V tělocvičnách, doma, na veřejnosti, v televizi, všude je vidět obchodníky s iluzí být krásný, štíhlý…

      Možná, že třetina mé nadváhy je z pilulí na hubnutí. Žádná zelená káva, ananas, ale vepřová se svíčkovou a se šesti se nevím jak vtěsnaly do pilulek na zhubnutí. Takhle to prostě pod Ještědem funguje. Jeden z toho může být smutný, ale světa koloběh to nezmění. Říká se, že peníze dělají peníze a tak to bude i s podkožním tukem – na břichu. Nám, co je přáno a tloustneme i ze vzduchu, stačí 10 deka salámu abychom sami na sobě dokázali neplatnost fyzikálních zákonů, o hmotě, která průchodem naším zažívacím traktem, nabude a váží, bez další přidané hodnoty víc, než kolik do úst bylo vloženo. A tak to chodí a člověk neví, jak se tomu postavit.

      I proto píši Vám, grošáci po kudle, vy za groš kudláci. Vy určitě chápete, že paní v Tescu, do které jsem nechtěně strčil mi neměla odpovědět: „Kam čumíte? Máte určitě tunu!“ To by rozplakalo i tlustého Budhu…Copak za to můžu? No ano, chutná mi, a požitek z jídla mám. Mám rád polívky, vařím si i sám, ocením i dobrou restauraci. Není problém si dát o jídle zdát.

      Nejíst není řešení. Přestat žrát... Jak mnozí jsou hned se vším hotovi! To není systémové, vědecké a ani prakticky proveditelné. Ostatní choroby těla to nedovolí. I doktoři se bojí rychlé redukce. A taková ta domácí šlapací kola jsou pro časté poruchy nežádoucí, běhání se psem, za psem kolem bloku domů vzhledem k věku je o infarktu. A tak mezi Vámi pomalu stárnu a co mi zbývá, než občas popsat slovy stránku a vyzvonit Vám, co mě trápí.

      Píši Vám, a nečekám, že mi napíšete zpátky, že si budeme natrvalo psát. Vám, co vypadáte jako za groš kudla, závidím. Jste mladí a fousy víte, co je to mít orgasmus po dobrém jídle a pak si lehnout a dát si šlofíka… Píši Vám, a prosím, neberte mě vážně, mám jen chutě a taky hlad. Jíst poloviční porce, diety a vypadat jak Pavlovská? I ta se na mě smála z jedné etikety konzervy – jídla na zhubnutí a měla mě za blázna. Ani sama sobě nepomohla.

      A tak to bývá, co svět světem stojí, že člověk chce, co nemá, že nemá nikdy dost. Pokud přijmu tohle tvrzení za své a přestanu chtít zhubnout, pak budu srovnán s realitou a přestanu si přát něco, co mi nikdo nesplní. Pak mohu napsat i Vám: Dobrou chuť a netrapte se! Ať se trápí jiní, co nerozumí, my už víme své, co je dobré, co se smí a co se nesmí…. Všechno.