sobota 8. listopadu 2014

Zamyšlení po nedělním obědě


Proč si o nás Angloameričan myslí, že jsme na úrovni, dalo by se i říci, sto let za opicemi? Poprvé jsem se tímto pohledem na nás setkal počátkem 60. let minulého století. To si angličtí studenti chtěli vyfotit, jak se v Čechách oře koněm a brali by i krávu… My, kluci, kterým to řekli, jsme se cítili zaskočeni a poníženi. Někde ještě za kopcem snad, ale aby se doma chlubili, co je u nás běžné, to tedy ne…Jak to dopadlo, už nevím, vše zařizovalo vedení školy.
Podobný pohled na nás Středoevropany - Čechy jsem zaznamenal později i častěji. Přijížděli k nám v podstatě misionáři, aby mezi nás přinesli jak slovo boží angličtinu, a atlantické zvyky nám dosud žalostně neznámé. Helloween, oslavy svatého Valentina a snad – určitě i jiné zdobné, leč hodně cizí prvky kultury jako Santa Klaus. A tak jsme místo Dědy Mráze měli zase něco cizího, jen ne původního Ježíška.
Prostě a jednoduše - přišla k nám vlna civilizace. Vyholování partií těla, mohutný rozmach tetování, rychlá občerstvení s nám dosud neznámými jídly… Nová slova, pojmy bankovnictví, sportu, zábavy, studia a titulů při ukončení vzdělání. Když to tak shrnu, měli bychom za oněch 25 let, kdy budujeme kapitalismus, být někde na úrovni téměř už srovnatelné s těmi Anglosasy - Francouzi, Němci… Dokonale odvráceni od slovanského náhledu na sebe sama, jsme se posunuli. Žel ve vzdělání jaksi dozadu.
Jíme v kinech popcorn, už i nejmenší umějí telefonovat, děcka se stravují u Mc Donaldů a v podobných světových firmách, ale, co slavíme, a který to státní svátek to dnes je, to si vzpomene jen málokterý z dotázaných.
Naše pole skutečné už neořou koně, krávy, vozíky netahají zapřažení psi a kozy, protože český zemědělec dnes vydělá víc, když pole neoře vůbec a nechá na nich pást ovce. Je zajímavé vidět, jak se bývalá šlechta a současné církve stávají opět majiteli hradů, zámků, pivovarů, lesů a polí a jak na nich hospodaří. Svět bohatých a chudých, je realitou naší společnosti, kdy stát už nemá ústřední roli sociální sítě, ale poskytuje služby za úhradu.

 A tak se pomalu vracíme k tomu, co tady bylo, na co jsme už téměř zapomněli. Hledět na svět kolem nás, jako na živý organismus, který nemá dosud ustálenou podobu, a který neřekl dosud své poslední slovo. Nemusí být pokaždé „příště = líp“. Postupujeme vpřed pomalu a jistě, žel i ten, kdo nás vede může být opřen o bílou slepeckou hůl, o zchátralé zábradlí. Dobrá zpráva je ale i ta, že s kravičkami se už při orbě v Čechách nepočítá. A ostatně - vždyť chodíme k volbám a koalice je pevná, a bude tu možná i celé 4 roky.

Žádné komentáře: