Klidně
se pojistěte, nebezpečí nehrozí, možná se nic nestane. U nás v Jablonném v
Podještědí je díra v oblacích…
Vysoko,
vysoko nad námi vítr burácí a mraky se střemhlav vrhají do všech stran, jen aby
neskončily na něčím talíři. Obloha září barvami jak oceán. Je jednou velkou
kuchyní - mraky co chvíli mění tvar a barvu, snaží ze všech sil opustit bitevní
pole, kde vyhrává ten, co vzal nohy na ramena a schoval se mámě pod sukněmi.
Tam někde mezi ostatními stěžni stojí má loď na pohon loučemi, loď plná
opuštěných vesel, poháněná kosmickými silami.
Píchli
jsme a rezervní kolo marně hledali - jezdíme levněji na CNG. Nejdřív to
bouchalo jenom tak, jako když střílíš flintou na špačky do třešní. Pak si
přisadili ti, co se dosud jen dívali. Strom byl jak obsypaný švestkami a já se
díval, co křídel a zobáčků transformuje strom na zahradní symfonický orchestr. Dole
pod ním stálo nepojízdné auto s dírou v předním kole, obdobou Mariánského
příkopu na kraji Mimoně. Zavolali jsme 1224 a odtamtud nám poslali odtah do
Lípy.
Nevím,
k čemu si platíme pojištění, když odtah stojí velké peníze. Nepropadli jsme
depresi, když typ náhradní pneumatiky ve speciální prodejně neměli. Našli ale
jinou, byli ochotní. Znovu se divím, proč jsme se tak draze pojišťovali. Každé
kolo s jiným dezénem. Typ pneumatiky se přestává vyrábět na auto v záruce staré
10 měsíců. Táta tohle takhle nikdy neřešil. Věděl, že svět chce být podmazáván
a tak po kapsách pracovního pláště nosil obálky. Ne, že by někomu psal supliky,
žádosti a stížnosti. Byly v ní bankovky. S úžasem vzpomínám, že na tuhle řeč
slyšeli i soudruzi, jako primáři v nemocnici, telefonní mechanici, městští
úředníci. Nic se nezměnilo, dnes jen přibylo natažených paží těch, co berou a
díky nim i těch, co nedobrovolně dávají.
Pryč
je euforie z toho, že patříme do Evropské unie, ubylo radosti z toho, že můžeme
cestovat a vybrat si mezi hospodou a svobodným modlením. Dát děti studovat co
chtějí, i když na to rodiče sotva mají. Kde je pojišťovna, která je solidní a
uhradí na čem jsme se dohodli? Máme díru v pneumatice a tudíž plaťte odtahové
službě, berte kolo, jaké je a jeďte, máme vás z krku. Vězte, že i vy brzo
zapomenete. Za pár měsíců budou další volby a tam vám toho slíbíme...
A
tak jsou o něčem aspoň ta mračna u nás na obloze, která, když se z nich
rozprší, smáčí auta i silnice a asfalt se pak v zatáčkách na cestě do Mimoně
kroutí, jak černá tanečnice.
Žádné komentáře:
Okomentovat