Kdo na to má a nechce žít v
domě, co se rozpadá, hledá zedníka. Firmu, co umí a ráda postaví, pomůže od
nesnází. Lehko se to řekne, hůř se penízky nastřádají. Kde jsou ty časy, kdy
melouchář byl pán. Dneska je to pan podnikatel. On je pánem vašeho času, peněz,
nervů a nakonec i toho, co to bude stát. Nic ve zlém, ale dějí se věci, že
Moliér by mohl psát a Shakespeare v divadle inscenovat.
Dostal jsem před léty nápad
opravit dům v blízkém Machníně, v Řetízkové ulici. Nic, co by stálo za řeč.
Firma, jak málo neobvyklé, poslala dva Ukrajince, otec zvyklý tvrdě pracovat,
šestnáctiletý syn zvyklý, tak jako často i česká mládež, práci se vyhýbat. Záhy
přišla faktura za telefon, pevná linka byla skryta, leč mladý partyzán v zápalu
práce ji našel a provolal šest tisíc. Nejsem
a nebudu milionář, to samé jsem řekl v kanceláři telekomunikací. Bylo mi
řečeno, že nesmím tolik volat sexy linky - se zbytkem souhlasili.
Otec Ukrajinec zmlátil syna
násadou od lopaty a dál nic. Protože jsem xenofob, požadoval jsem i peníze.
Nato přijel před dům černý mercedes s ukrajinským bossem, bdícím na tím,
abychom se neokrádali. Volal jsem policii z téže pevné linky a bos v černém
kvádru a mercedesu se odporoučel, nečekaje na zápis z místa činu. Co je
důležité, Ukrajinci zaplatili za sexy linky.
Druhý snad veselejší příběh
začínal v podobném duchu. Otec Moldávec a syn, oba někde od řeky matky
Ukrajiny. Česká firma se zaručila, že si je vědoma důležitosti mé objednávky a
co bude jestli ji zkazí. A děly se věci! Rád se s vámi podělím o příběh
vyprávěný z jedné strany barikády...
Logistika a velení jsou dnes
zajišťovány skrze mobily a tak se přihodilo i následující. Šéf volá staršímu
Moldávci: „Proboha, neflákejte se tam, neopírejte se o lopaty. Sídlo je
prošpikované kamerami a majitel, místo aby odpočíval v neděli se ženou v
posteli, sedí ve velíně. Sleduje obrazovky, jak pracujete, a vy, vy čumíte do
venkovního bazénu, opřeni o lopaty.
A tady přichází vážení čtenáři
ono zábavné finále, kterého si mohou dopřát i chudí a pracovití, v tomto
případě Moldavané. Do bazénu skočila žába, udělala tři tempa, obrátila se na
záda a umřela. Moldavané nevěří svým očím. Ano, je po ní. A v té samé vodě se
koupe pán i paní šetřílkové.
Žábu se resuscitovat nepodařilo.
Naši pracující se mohli zasmát a pan mistr na telefonu taky. Ani kamerový
systém není všechno. Chudák žába dojela na přesvědčení, že bohatý znamená
automaticky i čistou vodu v bazénu.
A
poučení? Neberte život žábám a nevěřte všemu, co se povídá. Jsme jenom lidmi a
ti nejsou neomylní. Děláme hlouposti i blbosti. Hloupé je, že za všechno se
platí. Nepotřebujete něco opravit? 
Žádné komentáře:
Okomentovat