Za naší
zahradou jsou už jen louky. Dvakrát do roka je majitel seče, dá se říci, že i
trávu suší, stáčí do rolí a snad jí i v zimě topí. Koloběh světa je v těch
rolích, vzestup a pád světových říší. Mám čas a tak ten koloběh změn pozoruji.
Zjara je louka jakoby ušlapaná, hrbolatá. Co zbylo z loňské trávy, je
nehezká hmota. A přesto každé časné jitro přicházejí srnčata, aby se napásla
tam, kde nic není. Je to smutný pohled. Louka ještě není loukou, ani pastvinou.
Připomíná spíš fotbalový stadion bez hráčů, bez tribun. Louka de facto spí a
čeká, kdo ji probudí.
Sluníčko,
teplé sluníčko! Louka se plní vodou, kalužemi, blátem, vším možným, co komu
upadne. A náhle je jí kus, ze stran, kde jí vedou polní cesty se hlásí o slovo
keře hloží. Tam, kam může slunce, tam mění barvu hlíny a zelená, dosud jen
hnědá má náhle barvu staré papírové pětikoruny.
Těch pár hodin sluníčka stačí. Staré
kosti, teplé boty, tak nějak se příroda brání a posílá signál za signálem, že
je připravena žít. Pak už to jde skokem, hurá do světa. První květy mi podráží
nohy. Musím za nimi na zem. Jsou to dcery slávy země. Prapory, štíty, ozdobné
barvy dřevců slavných minesengrů.
Ano, vzplál nelítostný boj. Louka vzplála
drobnými kvítky a plá ohněm zeleným a žlutým. Není to ještě léto, co se ve
vzduchu tetelí, vše, co louku dělá loukou. Ale to vše má záhy přijít. Krtci
vylezli, pulci si vlezli do kaluží, žáby se schovávají před čápy. Vysoko nad zemí
plachtí dravci.
Louka za naší zahradou je mi stále víc a
víc dražší. Tváří se, že nic, ale není to pravda. Je krásná, plná překvapení,
voní, obejme a hladí. Je plná čehosi, čím se plní dorty. Je sladká a plná
malin, motýlů a ještěrek, všeho, co se plazí, leze, saje, svědí. Ano, to je
správná louka. Taková, jaká má být. Však já bych neměnil. Taková správná louka
se vším všudy.
Musí
se i hnojit. Zrovna to nevoní, ale i to musí být. Kdysi se louka sekala ručně
kosou. Kde jsou ty časy! Dnes kosí ostré nože připřažené za traktory. Bohužel,
i ony mohou na pole přinést zmar života kolouším rodinám. Života je tady stále
víc a víc, je tu krásně. Západy slunce, božské červánky, obloha modrá jako
oceán, lodě, co plují do dálky.
Louky
předrahé, krásné, louky za naší zahradou! Umět tak malovat, fotit! Asi přece
jen budu muset mezi vás. Chodit k vám na kus řeči lučními cestami.
Žádné komentáře:
Okomentovat