Ženil jsem se v Londýně v roce 1969. Nic moc, slečna
nevěsta o dva roky mladší, já měl čerstvě po dvouleté prezenční službě v
Československé armádě. Vánoční Londýn - město beze sněhu, parky zelené, ulice
osvětlené girlandami vánočního světa. Město krásné, jiné než můj zachmuřený
Liberec, kdesi ztracený daleko na kontinentě.
Miliony stejných domků, stereotyp okrajové části hlavního
města převeliké Británie mi připomněl české paneláky, jejich strohé vybavení,
obývací pokoje s dominantním středobodem - montovanou stěnou, kde podstatná
část byla věnována poličkám na knihy.
Anglická okna bez žaluzií mě pustila do bytů menších i
větších, bohatších i chudších, odkud Britové ráno odcházejí do zaměstnání a kam
se vrací, aby si doma pustili televizi, začetli se do pěkné knihy z domácí
knihovny… Ne, to není pravda. Fabuluji a mám v očích svůj domov. V těch
útulných anglických cimrách, pokojích plných broušených lustrů, drahých
vlněných koberců a drahé elektrotechniky, dočista scházely regály na
knížky. Prostě je nebylo kam dávat, neboť
tu nebylo knížek. Snad, možná pár
paperbacků, pár vysokoškolských studijních textů, sem tam průvodce z cesty po
kontinentu.
Očividně mi tu knížky scházely. Buď jsem chodil místy, kde
se příliš nečetlo, nebo kde lidé holdovali sportu, divadlu, či jiným koníčkům. Přišlo
mi to podivné a musel jsem si vzpomenout jiné mé návštěvy, a to v někdejším
Sovětském svazu. Z nedostatku jiných zábav hodně četli. Jejich vztah ke knížkám
byl dán i dlouhou zimou, četbou v dopravních prostředcích, ve frontách na
cokoli. Byli mi bližší a sympatičtější. Jejich domovy mi připomínaly můj a mé
problémy.
A tak jsem si mapoval své sousedy podle toho, co si pořizují
do bytů. Zda to jsou ptáci v kleci, akvária plná rybiček, stěny plné
obrazů či zarámované grafiky, nebo knížky. Dlouho, dlouho, jsem si podle tohoto
vzorce odvozoval absenci knihy a vycházelo mi, že Angláni, potažmo Britové,
jsou brutální barbaři konzumující jen fotbal, koňské dostihy a házecí šipky.
Byl jsem mladý a posedlý nic na této skutečnosti neměnit. Ale znáte to, nic
netrvá věčně.
V Číně nejedí psy ani vlaštovčí hnízda, natož žraločí
ploutve. Máme i jiné chuti i starosti. Svět
je jen jeden a mě i vás obslouží stejným sortimentem v Londýně, v polské
Sieňavce, tak jako u nás doma v Liberci.
A s knížkami to nebude jiné. Čtou i ti, co dříve nečetli…
Žádné komentáře:
Okomentovat