Píši Vám, tetám
Píši
Vám, mé drahé tety, že vás ubývá na druhé straně řeky v domech pečovatelské
služby v parcích na náměstích v Mníšku pod Brdy. Říkal jsem teto druhé
dědečkově ženě, paní ve školce. Tehdy bylo všude přetetíno, tet bylo všude jako
naseto. Věkem mi tet ubylo. Tak si říkám, važ si tety a klidně rozšiř jejich
stavy. Tet bude vždycky málo, už dnes jich je jako šafránu.
Teto
sem, teto tam. Maminka měla pět sester a něco z toho byli bratři. Cením si
jejích bratrů jako sester, ač není teta taková, jako ta, která mi kupovala
italskou směs. Bylo mi deset a neděli co neděli po obědě mi teta vozila tuhle
čokoládovou směs. Deset deka v šustivém pytlíku. Vozila ji vlakem, lépe drážním
spojem, kterým jezdí andělé. Jak já se na ni těšil! Ač měla knírek pod nosem,
pro mě to byla teta s křídly na zádech. Vyrostl jsem a teta umřela, anděl s ní
odletěl bůhví kam.
Chuť
čokoládových bonbonů jsem nezapomněl. Jak je to snadné! Vidím pralinku a bác!,
teta je zpátky. Stojí před stánkem u vlaku a kupuje ji pro mě. Slyším ji:
„Deset deka italské směsi. Je čerstvá? Synovec už na ni čeká…Vlak nečeká,
pospěšte si!“
Tety,
mé milé tety! Jenom jedna věděla, co mám rád. Bylo to jako katův šleh, pálivá
kopřiva. Čokoláda se pomalu na jazyku rozpouštěla, rozinka se pomalu šourala jícnem
hluboko dolů do žaludku… Ach, to byla dobrota!
Ostatní
tety byly taky fajn, dobrý průměr. Jedna nepřežila. Teta Trudi, Truda, tu jsem
nepoznal. Jako táta odmítla nosit Davidovu hvězdu. Někdo ji udal. Natošup byla
v transportu a už se nevrátila. Měl jsem tetu, co si jen pamatuji, říkali jí
Rózl, pak ještě jednu. Ta byla prastará. Teta tante. Vykládejte tříletému
klukovi, že existují cizí řeči, že stačí jenom poslouchat a umíš německy.
Tetičky, tetičky, samé řečičky. Bylo mi sedmdesát. Věk dohoní každého. Den má
24 hodin a z nich pes prospí už tolik, co já mraky hodin.
Píši
Vám, tety drahé, milované. Dřív se stmívá. Sednu si k televizi a program, co
program to na dobrou noc písnička jako básnička. Lehká pohlazení všem tetám,
tetičkám. I mně víčka padají a chce se spát. Než usnu a vypadne mi pero
z ruky, mé drahé tety, už nikam nepojedu. Cestování už není moje parketa.
Buďme doma. Doma je fajn, teta šla už spát. Ubylo tetiček, tet zůstalo
pomálu. Všem, i těm, co už nejsou, klidné spaní a díky všem tetám, tetičkám.
Váš synovec
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat