Jedu si takhle tramvají ráno před osmou od svého urologa ,když do tramvaje na Šalďáku přistoupí dvě vyžlátka s taškami na zádech. Vešla se na jedno tramvajové sedátko. Jejich rozhovor mě vrátil do světa ,kde není nic ztraceno a vše se vrací na svoje původní místo. Děj se co děj . Dějiny se opakují. Odposlechnuté od těch dvou stojí za záznam : ,,Byla jsi včera tam?Ano ,sereš mě ,sereš mě ,mělas rande! Co jste dělali? Nic. Líbali se? Ano . A mávala si rukama ? Co dělám? A co jste ještě dělali? Drželi se za ruce,líbali? Sereš mě ,sereš. Mělas rande. ..Ale na sedmáka dobrý“
A pak jsem z tramvaje vystoupil .Smutný i veselý. Starý pán mířící s receptem do lékárny. Plnou hlavu vzpomínek na dobu ,když jsme si my říkali vole ,vole uhni. Mám bezvadný časáky… A potom ,že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. A v Nise se prohání krásné ryby ,to jediné za mého mládí nepamatuji. Všechno už tu bylo a bylo to krásné. Viď vole ,tak uhni jsou tu mladí,tak ať jim slunce svítí.
Žádné komentáře:
Okomentovat