Růžena Nasková by byla začala: Milé děti...“, já si vás oslovím, jak budu chtít. Třeba neotřelým:“Bylo, nebylo..“ Budu dědečkem. Dokud neuvidím, neuvěřím. Vy, kteří znáte Jakuba, zavřete prosím ústa. Víme o čem mluvím. Raduji se. Radujte se prosím s námi. Zrovny vy, pane Julínku a váš mluvčí nemáte do toho co mluvit. Bejt po vašem, rodíme někde za vsí. Znám to vaše. Věřím televizi. Porodnice jsou připraveny? To, co slyším odjinud je jen šum a ryk splašených koní. S vámi rodit nebudu. Děkuji prozřetelnosti, že nebydlím v Praze. Hurvínek pana ministra má za to, že někdo chce ublížit šéfovi a vidí za vším třídní boj. Saniťáci v Praze lhou, nemocnice se plaší a prvorodičky si to zas moc berou osobně. Mluvínek páně ministra se potí jako o závod, vyskakuje si a křičí:“To je lež, můj šéf je zlatíčko zlatý! A vy jste zaujatí. Všichni lžou , svět je zlý a můj šéf ví, co mluví.! Znáte věrnějšího pacholíka s titulem magistra?
V době, kdy se porody politizují - kuk! Jsem na druhé straně barikády. Pražské porodnice jsou prázdné a personál si v nich z nudy okusuje navzájem nehty. Obzvlášť v pátek. To si prý řidiči sanitek s rodičkami vymýšlejí mimořádně. K jejich zábavě patří prosit nemocnice v oblasti kam s rodičkami. A co na to nemocnice? Inu, ty si zas vymýšlejí, že mají plno. A furt dokola, do zblbnutí. Sanitky tak jezdí kolem Prahy.
Všichni se baví. Kam s nimi? Jak za Nerudy. Nikde nepřijímají a sanitky krouží a krouží...dokud máma neporodí. Proč obtěžovat porodnici?! Jde to v sanitce nebo i lépe, na benzínové pumpě. Vzadu, na gauči za kasou. Inovaci se meze nekladou. Místo narození: benzínka. Taky dobrý...
„A považte jen, děti zlaté, všechno tohle rozhodnutí bylo jedovaté,“ řekl na mikrofon bratr Cikrt, zvaný Ulhaný Paleček. Arabela otočila prstenem a svět se vrátil do časů před Julínkem, kdy bylo kam rodičky složit. A statečný lapka, Julda Pulda zvaný Třígrošový Doktor, skončil neslavně, lámán v kole, zašit v prasečí kůži, uvařen v kotli, utopen pod Karlovým mostem ve Vltavě. A jak to s tím zdravotnictvím myslel dobře! Šušká se, že ještě než mu ukousli jazyk, požádal o přihlášku do njmenované nové politické strany... Zazvonil zvonec a jedné z mnoha morbidních pohádk z Česka byl konec.
„Tak, Petro, honem, čekám, kdy to bude? Už se těším, jak mu budu číst pohádky.
Žádné komentáře:
Okomentovat