„Hospodářský, průmyslový Liberec, kulturní středisko severních Čech, leží uprostřed hor. Je to město, které každého udiví právě tímto spojením krásné přírody a civilizace skoro velkoměstské. Les, který sahá téměř do města, hory shlížejí do ulic a náměstí… Liberec se roku 1850 stává z podaného města obcí svobodnou. Uskutečňuje se stavba železniční dráhy a Liberec, severočeský Manchester, je nyní textilní továrnou celé bývalé Rakousko-Uherské monarchie. Péče, která byla Liberci věnována za staré monarchie je tradicí, kterou středisku československých Němců věnuje i nový stát. Veletrhy každoročně zde konané mají dnes již své dobré jméno, posilují tradici obchodního i průmyslového centra.“
Dále se autor textu zaměřil na „visutou lanovku postavenou v roce 1933 ministerstvem železnic za 6 400 000,-Kč, jejímiž technickými parametry byl, jak dále píše, okouzlen. K horní stanici vede též automobilová příjezdová cesta, odbočující od okresní silnice na Výpřeži a vedená tunelem pod horní stanicí až k hlavnímu vchodu Ještědské chaty na vrcholu Ještědu.
Na Ještědu jsou dvě sáňkové dráhy. Jedna umělá, druhá lidová, po příjezdové cestě a okresní silnici, až ke konečné stanici elektrické dráhy Horní Hanychov. Pod vrcholem Ještědu je chata Klubu československých turistů s výborným lyžařským terénem Na Pláních. Ještědská chata (1937) má prvotřídně zařízenou prostornou kavárnu a restauraci s tanečním parketem, s hudbou, s hotelovými pokoji. Má vysokou vyhlídkovou věž násobící jedinečný výhled do kraje pod Ještědem“. Tolik autor, Ing. Nevrlý. 7 listů textu tehdy doplnily velkozáběrové dobové fotografie.
„Liberecké Staroměstské náměstí se chlubí jedním z nejznámějších děl sochaře Fr. Metznera vytvořivšího také pro Prahu řadu architekturálních plastik. V Liberci je to bohatě figurálně koncipovaná kašna s postavou zamyšleného Promethea na vrcholu…“
Pyšná radnice města Liberce, zdobená čtyřmi věžemi s bohatou kašnou Metznerovou na náměstí před radnicí, je symbolem celého města. Liberecké divadlo, postavené v roce 1883 se svou činohrou, veselohrou, operou i operetou je mnohým umělcům odrazovým můstkem do světa velkého umění tím spíše, čím více velkoměstského rázu nabývá toto středisko německé kultury v Československu. Pohled do ulic města je důkazem, že jeho zdárný vývoj se za nových politických poměrů po (První) světové válce nezastavil.“
Ano, tak viděl redaktor Ing. Nevrlý Liberec z pohledu redaktora novin Srdce Evropy – Československo slovem i obrazem, Liberec 1937.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat