pátek 17. prosince 2010

Město má jméno po jabloni, ale slavné je i jinak

Přijet do Jablonce nad Nisou, když zrovna není pod sněhem, znamená vstoupit do města úžasné architektonické krásy a stavební činnosti druhé poloviny 19. a první poloviny minulého století. Tohle krásné město v kopcovitém terénu, nevhodné pro astmatiky s artritidou, skýtá nevšední zážitek pohledu ze všech stran. My, všichni z blízkých i vzdálených míst, musíme konstatovat, že v Jablonci je na co koukat, co obdivovat. V minulých dnech jsem konečně dočetl knihu „Kapitoly ze stavebního vývoje Jablonce nad Nisou. Autory jsou takové kapacity jako Markéta Lhotová, Jan Strnad a další. Pojmenovali to, co vidíte, a co v Jablonci nepřehlédnete, s výjimkou toho, co zničila lidská zloba, hloupost a nevědomost. Stavby, které kdosi spojil s ideologií a rasovou nenávistí, už jsou nenávratně ztraceny, jako například jablonecká synagoga – symbol tolerance a architektonické výjimečnosti.
Díky autorce, paní Markétě Lhotové, se můžeme se slavnou jabloneckou synagogou setkat alespoň prostřednictvím této výpravné knihy. Rakouský architekt židovského původu s českým jménem Stiastny, byl tím mistrem svého řemesla, jemuž vděčíme za takové stavby, které, pokud dosud stojí, vás ohromí a zároveň i osloví neopakovatelnou mírou detailu stavby určenou většinou k náboženskému účelu. Sem patřil i jablonecký „dvoucibulkový“ templ, modlitebna, kostel jabloneckých Židů. Těch mnohých, kteří město Jablonec nad Nisou a okolí proslavili tím, že jeho výrobky – sklo a bižuterii vyráběli a uměli i toto krásné zboží ve světě prodat. Pracovité židovské komunitě Jablonec nad Nisou vděčí za mnohé, čím se může světu pochlubit. V knize je oprávněně vzpomenuto komunity, která město pojmenovala prací, jejíž zvuk stále ještě je ve světě slyšet.
Sklo a bižuterie. Bez těchto výrobků, jako by ani město nebylo… Žel, lidé občas učiní kroky, které pozdější generace nemohou vstřebat. Rasová, etnická a národnostní nesnášenlivost poznamenala i jablonecký svět. Nevratná rozhodnutí místních Němců a jejich příklon k fašistické ideologii a po prohrané válce s okolním světem i odpověď vítězů – vyhoštění, odsun německého obyvatelstva, se sice nedá srovnat s vyvražděním jabloneckých Židů, ale ve svém důsledku vedla k nedobrovolnému odchodu většiny obyvatel německé národnosti z této oblasti. Těm, co Jablonecko osídlili koncem 40. let minulého století, zase naopak trvalo velmi dlouho, než vzali na vědomí ony krásné stavby kolem sebe, jejich autory, stavitele, jejich pohnuté osudy, osudy staveb, které nám tu zanechali. Jak málo jsme znali a známe Josefa Zasche, architekta jabloneckých kostelů, Franze Metznera, mimo jiné i autora známé kašny umístěné před radnicí v blízkém Liberci, Heinricha Kulku, autora vily Alfréda Kantora, K. Wintera, H. Lauterbacha...
Úžasné stavby Jablonce nad Nisou a jeho okolí jsou vsazeny do prostředí, které umocňuje jejich přirozenou krásu i funkčnost. Jsem rád, že takto vidí své město autoři knihy o jabloneckém stavebním vývoji, ti, kteří v něm žijí nebo my, z jeho blízkého okolí.

Žádné komentáře: