Moc se toho za 400 let na světě nezměnilo. Lidská touha, závist, láska, nenávist, nic, co by tu už nebylo. Tak je možné, že my, lidé 21. století, trpíme neřestmi stejnými jako dávní před námi. Jen jeden krátký příběh, jeden za všechny.
Když zemřel starý Ferdinand Valdštejn, pán Turnova, jeho vdova, paní Eleonora Valštejnová, za svobodna Rogalová, se začala chovat, jako utržená ze řetězu. Aby prý dětem zachovala, co po muži zbylo, dělala možné i nemožné až na její adresu bylo v kronice města Turnova zaznamenáno: „Bezohlednou energií svou mnohé muže souvrstevného předčila“. A přidal se k její kritice i pan hrabě Vratislav: „Ač zákonem nařízený poručník vedle ní zůstával bezděčným divákem“ dí kronika. O co šlo, že tak vzácně si všichni přizvukují?
Ony ženy, pokud vládnou, pak zhurta nebývají žádné puťky, v dějinách máme příkladů habaděj. Kleopatra, Messalina, Xantipa, Libuše, Čachtická paní, carevna Kateřina, Isabela Kastilská, nám blízká Kateřina z Redernu (z blízkého Frýdlantu). Neuhýbejme od tématu respektive z Českého ráje. Naše hrdinka, zlá (?) paní Eleonora ač elementárnímu počtu moc nerozuměla, přistoupila k náročné přestavbě daňového zatížení Turnováků. Vyšla z počtu městských usedlostí, kterých sami turnovští napočítali raději hned 48. Guberniální komise po přepočtu jich hlásila jen 37. Na to z moci své, Eleonora vdova, jich spočítala 86. Nezůstalo jen u daní, své si sehrálo i pivo, oblíbený nápoj Keltů, Slovanů, Germánů i turnovských měšťanů. Pivo, jako zdroj nálady, pivo, jako zdroj plné feudálovy pokladny. Došlo tedy i na právo várečné, které vskutku nebylo laciné. Ale tady šlo o to, že paní vdova byla jako smrt. Brala všechno. I vařit pivo ve vlastní režii se jí zachtělo.
Hraběnka vdova neponechala nic náhodě. Tu vesničanům přidala (povinnosti), tu ubrala (výjimečně) městu. To byla léta, na která v kraji dlouho nezapomněli. Mistrně postavila proti sobě vesnice a město. Šlo, jako vždy, o peníze. Cukr a bič, rozděluj a panuj. To vše tato žena ovládala bravurně. Ač škol vskutku nepobrala mnoha, nescházela jí přirozená inteligence, jejíž obětí byli všichni kolem ní. Tlak na poddané, konšele i rychtáře vedl k tomu, jako by oslepli v němou poslušnost tupé resignace. Ustavičné přitěžování povinnostmi, dávky, roboty, stálé slídění po zapovězených knihách…
Prvý odboj začal na Jizeře v okolí Vysokého, Smržovky, Jesenného, Jilemnice. Byla to reakce na jmenované útrapy a násilnou germanizaci panství. Desfoursové přiváděli do kraje a země stále víc a víc Němců a katolíků. Tehdy se lidé z Podkrkonoší, Jablonecka a Turnovska vzbouřili v čas velikonoční, a táhli ku Praze. Připojili se k nim lidé z panství Hruboskalského. Obešli Turnov přes Hrubou skálu ale všem se do cesty postavili ozbrojení Turnované a kronikář se zmiňuje, že šlo o„úplné odražení zástupů vzbouřených, jejichž utišení potom v krátkém čase provedeno bylo“. Co se pod tímto odražením skrývá, si můžeme domyslet. Určitě to nebyl společenský raut při příležitosti udělování cen za statečnost a věrnost. Oni Turnovští si slibovali za chrabrost před nepřítelem víc. Dostalo se jim odměny, které až tak nežádali. Vrchnost jim udělila privilegium a tím ocenila jejich zásluhy. Poněvadž se vítězná bitka udála na Hod boží velikonoční cituji tu z kroniky: „Aby na věčnou památku slavného skutku tohoto každoročně v týž den radnici městské při hlaholu trub a kotlů zpívala se píseň Vesel se, nebes královno“.
Paní hraběnka nepřekročila svůj stín a její synové? K čemu byli vedeni a co na mamince viděli, to taky dělali. A nebyli v tom vůbec sami. Gallas na Frýdlantsku si počínal obdobně a jeho kovář v Dolní Řasnici na to reagoval vzpourou, Bredovi na Lemberku sedělo „Breda, bude nám běda“ a to se zmiňuji jen o severu Čech. Obdobně tomu bylo na Chodsku, Čáslavsku.
Ještě chci jmenovat Krištofa Tugemanna z Liberce, který došel se žalobou na hraběte Gallase až před císaře. Všechny pokusy změnit těžký život našich předků byly utopeny v krvi. Místodržící proti všem poslali generála Piccolominiho. Ten zástupy nespokojenců rozprášil a jejich vůdce zpravidla pověsil. K prvním změnám došlo zhruba o jeho sto let později a ty vedly už k zániku feudalismu na našem území…
Žádné komentáře:
Okomentovat