Odešel mi přítel, kamarád mých přátel, spisovatel, člověk, humanista. Potencionální zaměstnavatel. Moc neschází a bude to padesát let, kdy jsem dostal jeho návrh. Nabídl mi tehdy místo osobního tajemníka. Můj strýc z tatínkovy strany byl i jeho strýcem, moje maminka a jeho sestra se dobře znaly… Slíbil mi cestování po světě, že mě naučí psát a že mi poví, jaké to bylo v koncentráku, když o tom se mnou doma nikdo nechtěl mluvit.
Opravdu, mí blízcí, kteří prošli Terezínem i dalšími tábory o tom nikdy nemluvili, ale Arnošt musel. Musel mluvit a psát ve jménu těch, kterým Hitler a Hácha vzali život v plynových komorách.
Chtěl bych se jednou sejít s popíračem holocaustu, slyšet jeho bláboly a vidět ho přitom stát pod sprchou, které neteče voda v Majdanku, Sobiboru nebo v Osvětimi a hájit ty zadušené. Arnošte Lustigu, děkuji ti za celou svou rodinu, za ty, kteří se nevrátili z Osvětimi, za ty, co žijí v Liberci, Hrádku nad Nisou v Hrdoňovicích nebo v kibucu na jordánských hranicích… Tvoje knihy mluví i řečí těch, kteří o tom, co prožili nikdy mluvit nechtěli.
Jednou mi Ota Pavel, velký rybář, sportovec a spisovatel, se svým bratrem Jiřím vyprávěli, jaký Arnošt je a co ho trápí. Nevěděl jsem všechno. Pochyboval o sobě i o své práci. Záleželo mu na ní. Žil a byl tady proto, aby vydal svědectví. Miloval život, svou zem, Čechy, byl Čech tělem i duší.
Splnil se mu sen a stal se velkým českým spisovatelem. Jeho hrdinou byl člověk pronásledovaný Norimberskými zákony, který většinou nevítězil. Těmto lidem postavil Arnošt Lustig pomník, nejkrásnější, jaký kdy zdobil tuto planetu. Antickou bránu vítězů vracejících se domů… Hrdinové jeho děl milovali svou vlast, Československou republiku, její hymnu zpívali v plynových komorách než zemřeli. O takových psal Arnošt Lustig tak, že není čtenáře, kterého by srdce nebolelo, který by neplakal. K jeho jménu patří přízvisko spravedlivý. Budiž na věčnosti otevřeno nebe Arnoštovi i jeho hrdinům a hrdinkám. Budiž odpuštěno těm, kteří jen pouze přihlíželi. Peklo ať pohltí fašisty a nacisty.
Ať se to komu líbí nebo ne, svět je jedna velká řeka, nezměrný oceán, kde je místo pro Čechy, Židy, Araby i Eskymáky, pokud ovšem nezačnou s tím, že svět je výlučně světem mým, mého Boha a mým soukromým vlastnictvím. I tvou zásluhou, Arnošte, už na zemi není místa pro šílené vůdce, pomatené nacionalisty i zpupné ajatolláhy. Tohle jsi vzkázal čtenářům a nejsem sám, kdo to pochopil.
Věřím, že tvá země na tebe nezapomene. Češi jsou národem slušných lidí a vážili si tebe i tvé práce. Buď ti na věčnosti věčná sláva! Zasloužil sis to, člověče. Svět je teď chudší o velkého moudrého „bejka“, jak jsi ráčil i své kamarády občas oslovit. Tvá obrovská lidská síla tolerance byla převeliká a mnoha slabým pomohla zpátky na nohy. Díky. Češi tě čtou a číst nepřestanou. Přemýšlí o tvých hrdinech a to tě udělalo velkým spisovatelem. Českým spisovatelem, Arnošte Lustigu.
Žádné komentáře:
Okomentovat