Mizerně placená, ale vždy znovu a znovu žádaná. Dosud mám před očima místnost, ve které babička, teta a má šestiletá sestřenice v Hrádku nad Nisou hodiny a hodiny foukaly do preservativů. Tím prováděly jejich kontrolu a rolovaly je pro konečné balení. Psal se konec padesátých let minulého století a všichni známí sháněli nějakou domácí práci. Co si pamatuji, převažovala práce se zušlechťováním bižuterie. Každý nadával, že se s tímhle artiklem nedá uživit, ale úzkostlivě tajil vše, co by vedlo k odtajnění zadavatele práce. To byl tzv. „vedlejšák“, vedle práce v domácnosti, v přilehlé textilce nebo na mateřské dovolené. Lidé se práce neštítili. Vše kolem Liberce, Jablonce nad Nisou a výš do kopců bylo o skle a bižuterii, domky okolních okresů byly zaváženy krabicemi s domácí prací…
Každá naše aktivita hovoří o nás, jací jsme, kam směřujeme. Neškodila by podrobnější studie vysvětlující, co nás, naši generaci, vedlo k tomu, co jsme dělali a proč, nemluvě o tom, že peníze potřebujeme všichni, za všech režimů. Dnes je těch možností si přivydělat podstatně víc. Hlídat děti, parkoviště, samoobsluhu. Roznášet letáky, dávat ochutnávat likéry, chleba, sušenky, dělat pořadatele, sekat trávu, odhazovat sníh, studovat, nabízet své specifické schopnosti. Přesto, vybrat si je někdy víc než těžké. Ale co to povídám. Co je lepší, dělat hostesku nebo navlíkat korálky? Přesto, spousta otázek zůstává nezodpovězena. Opravdu je nás většina, co hledáme práci nebo to jenom tak vypadá? A práce je dost, ale té hrubší, spíš pro Ukrajince…
Žádné komentáře:
Okomentovat