Je to o něco
víc než 60 a o něco míň než 120 let, co se v té mé vesnici a kolem neměli
lidé až tak špatně, jak bychom si z pohledu dnešního spotřebitele mysleli.
Především obce žily tak, aby byly soběstačné a obyvatelé cokoli, co potřebovali
našli tam, kde žili. Prostě, když jim nešel internet, tak jim ho soused
opravil… (To byl vtip).
Tak zaprvé se
každá rodina navenek i uvnitř chovala jako celek a rozhodnutí jednoho každého,
v hierarchii od nejmladších po starší, bylo konzultováno a řešeno v rodinném
kolektivu… Velmi se dalo na vztah k církvi, k sousedům, k zvířatům,
k zákonitostem přírody, k samotné obci a národnosti. Odtud máme ono
rčení, že rodina je základ státu, které v současné podobě rodiny znamená,
že náš vztah k současnému státu je nejméně z 50% jiný, než byl v dobách
předešlých…
Vstávalo se
časně. Pracovávalo se doma na poli, u stavu, nebo v dílně, která
navazovala na obytnou část a ta na chlév. Dílna. To byla obyčejně mačkárna
skla, brusírna, ševcovská dílna, krejčovna, truhlárna, pec – kovárna,
košíkárna, výrobna sýru, másla… U domu stála sýpka, budka - WC, hnojiště, často
přístavek vejminek, holubník, králíkárny, přístřeší pro husy, kachny, seníky, často i
zvonička. Na pole to, v rámci intravilánu obce, měla rodina jen pár set
metrů, stejně jako na louky, kde se sušila sena. Z nedalekého lesa se bralo
dřevo na topení.
Pokud byl ve
vesnici rybník, protékal jí potok, nebo řeka, byli zde rybáři. Majitelé menších
stavení se dávali najímat majiteli statků, ostatní za prací dojížděli –
docházeli do měst do továren. Zbytek bezzemků byli žádaní řemeslníci, ševci,
krejčí, truhláři, zámečníci, zedníci, cestář, elektrikáři, cestáři, povozníci,
autodopravce, obchodníci, kováři, pekaři, hrobník, pokrývači.
Zvláštní
sortou byli na vsích státní zaměstnanci a pokud byl na vsi velkostatek, pak úředníci
statku, obce, učitelé, řídicí, lékař, farář, policajt, fotograf, hrobník, advokát,
lékárník, hoteliér. obecní sluha, úředníci obce a další.
Dá se říci, že
taková větší obec městys, byla uzavřeným kruhem bezpečí, jistoty, prosperity a
stability po dobu desítek let, záruka toho, že kdo se zde narodil, mohl zde
v poklidu žít, vychovat děti a ve stáří kolem 70 let i zemřít, pokud se jim
vyhnula léta válečná, epidemie, nedostatek práce a emigrace za prací do daleké
ciziny.
Obě světové
války zasáhly tvrdě do těchto obcí žijících poklidným, ospalým životem.
Vesnice, větší obce se v padesátých letech změnily v zásobárny továrních
dělníků a ve velkoprodukční zemědělské giganty. Práci, zastávanou kdysi
několika lidmi, začaly vykonávat skupiny specializovaných zaměstnanců. Byly tu
i velké stavby přehrad, dolů, nových továren, silnic. Vesnice a její poklidný
život se změnil natolik, že přestal být onou familiární jistotou dnes změněnou
na společnost majitelů nemovitostí a víkendových chalupářů.
Žádné komentáře:
Okomentovat