úterý 29. října 2013

Byli jsme mladí a našimi dětmi byly ty, kterým říkáte Husákovy






Většinou jsme byli svazáky, organizátory a poslušnými vykonavateli režimu, hloupí a žádostiví úspěchů, pochval a pracovních výsledků a světe div se! My jsme je v Liberci měli.  Nebylo měsíce, aby nám krajský nebo ústřední výbor SSM neposlal nějakou tu zahraniční delegaci a chlapci, starejte se. Což o to, byli jsme většinou stejně staří a stejně zkušení, tak jaképak strachy.
Liberec a okolí v sedmdesátých letech byl o nedostatku hotelů a postelí v nich. Psala se sedmdesátá léta, ekonomice se dařilo, lidé vytvářeli hodnoty, ale hotelů bylo málo. Interhotely Imperial a Zlatý lev, byly pokaždé plné, Terminus pod nádražím a Česká beseda, tak pro ty, co je manželky vyhodily z teplých postelí. A tak často končili partneři z  mládežnických  organizací celého světa u nás doma…. Rozebrali jsme si je a ještě jim tvrdili, že poznají to, co v programu nemají, totiž poznávání života přímo v našich domácnostech. A mohu vám potvrdit, že to vzájemné poznání rozličných kultur bylo poučné, náročné a často dřelo.
Nejvíc jsme byli konfrontováni s kulturou ruskou a ukrajinskou. Přezouvání, ano – ne, pokud ano, většinou rovnou k oknu a větrat. Rusové a jim blízcí k nám přijížděli v teniskách a celý týden v jedněch gumových botách nepřispívá k rozptylu zápachu, který se mohl krájet. Po takové návštěvě jsme my, bydlící u rodičů slibovali, že nikdy už nepřivedeme k nám domů takovou návštěvu, což platilo do příští návštěvy. Pak přišlo přesvědčování, že nemají kde spát, a že je to opravdu jen na jednu noc. Vše se opakovalo v bledě modrém.
Mnozí z těchto našich návštěvníků - vrstevníků nikdy neviděli kondom a tak jsme je jeli poučit. V Hrádku nad Nisou už řadu let pracovala fabrika na výrobu umělé pryže a pánských ochran Vulkán, s.p.  Spousta z nás má od té doby doma na kredencích ,,pravé“ ruské samovary, na které se práší, a jsou prakticky k ničemu. Za to naši komsomolci ,,rostli“ zkušenostmi získávanými v Liberci ve svém volném čase. Nabízeli ve městě zlaté prstýnky, náušnice. V Libereckých obchodech proti nim stáli zkušené prodavačky a ruské zlato vypadalo jako měděné, takové vybledlé, a zpracování, jednoduché, humpolácké. Překvapilo mě, že pokaždé se všichni dohodli na takovém obchodu dohodli a mladí ruští lvi a lvice nakupovali další tenisky, džíny, trička, plastové náušnice a podobně.
To vše by se dalo přežít, horší bylo, když Indové, Pákistánci, černoši, Arabové nesměli z rituálních náboženských důvodů něco jíst.. Mladí a nezkušení, učili jsme se za pochodu. Však by číšníci a kuchaři na Ještědu mohli vyprávět. Bez dalšího podnětu již věděli, co a jak, a vytáhli nás z průšvihů…
Dnes bychom si sedli k počítači, pokecali s Dr. Googlem a hned věděli, co kdo jí, co si dá k večeři, a o čem se s ním bavit, kam se s ním jít podívat. Jo, svět jde kupředu mílovými kroky a nás, svazáky a děti, kterým se říká „Husákovy“, míjí mílovými kroky.                 

Žádné komentáře: