Nechci tomu věřit, ale mám zážitek, o který se s vámi
chci podělit. Odehrál se v naší liberecké krajské nemocnici. Něco jsem
snědl, otekla mi tvář, zmenšil se zorný úhel a ústa jsem téměř neotevřel. Večer
nic, ve dvě v noci hrůza pohledět a strach, co bude dál. Od čeho jsou
nemocnice, noční služba, ambulance?
Bylo po třetí, spíš ke čtvrté ráno. Paní doktorku služba,
podotýkám placená z mého zdravotního pojištění, evidentně rozhodila.
První, čím mne uvítala, bylo, že mi vyčetla, proč ji budím? Že musí sloužit 32
hodin (?) a proč jsem nepřišel včera, nebo až ráno....? Vyšetření bylo
bleskové, ale až po úvodním žalozpěvu - paní doktorka pospíchala zpět do
peřin.... Sestře nařídila volat – budit, jen když to bude nutné.
Musel jsem vypadat jako dement. Důchodce s otokem jako
vrata a jak se zdá nechápající, co mi to paní doktorka vypráví za story. Být
víc při smyslech, zeptal bych se té mlaďoučké paní doktorky, kolik jí stálo
studium, kolik že to bere a zda ji ty desetitisíce přijdou málo.... A když jí
dělá potíže v noci za ty peníze vstát a mít i odpovědnost, proč nejde
dělat za míň, do samoobsluhy. Vyspala by se. Neřekl jsem jí to. Nemocný, starý
člověk je vystrašený a bázlivý.
Co to je za zdravotnictví, které chce jen peníze, 90 korun
keš, a miliardy ze zdravotních pojistek/pojišťoven, státu, od každého
z nás? Hanba mi je, když si vzpomenu, že se mezi tenhle zdravotní personál
znovu podívám. Budu za zmetka, co je chudáky nedoceněné tak hrubě,
nespravedlivě napadl, osočil a možná, možná zbavil prémií? Ona si totiž
sestřička, po odchodu paní doktorky, taky přisadila, abych ji chápal. Probudil
jsem ji. Proč jsem nepřišel později, proč ve čtyři, to slušní lidé spí. Byla
evidentně na její straně.
Bylo mi špatně, když jsem dorazil, ale jsem se cítil hůř,
když jsem z liberecké nemocnice odcházel. A bude hůř, bojím se, až se tam
octnu v noci podruhé. To už tam třeba budou mít bdělé vyhazovače, aby
doktoři na příjmu mohli spát. Nebo cedulky: Budit až po šesté. Možná mi dají do
čekárny budíček a nařídí na šestou...
Už vidím ty šťastné obličeje: On si to rozmyslel, odjel
zpátky domů a ráno si půjde k obvoďákovi. Asi to příště tak udělám, na
křivé pohledy, jízlivosti už jsem moc starý a vyprávět o liberecké nemocnici to
špatné si nechám pro sebe. Jsou i jiná oddělení na interně, která si to
nezaslouží....
Říjen 2013
Žádné komentáře:
Okomentovat