Na každém kroku

 A nepřipadá vám to divné? Není tu ulice, není nového domu, aby nehledal své nájemníky. Není tu obchodní megastředisko, aby nehledalo koho kam, na který „auslág“ posadit. Nejmarkantnější je to v Plaze, v samém centru Liberce. Klinická smrt si došla i pro své „pacienty“ do Centra Babylon, kde ukončila dobu nákupních krámků, na úkor stále se rozrůstajícího Centra vzdělanosti. I tohle je jedno z řešení, jak rozsvítit okna – výkladní plochy obchodních libereckých megastaveb, které nemají komu pronajmout své prostory.  Stále se opakující, předražený sortiment oblečení pro mladé má svůj strop. V nedalekém Polsku a Německu nad našimi cenami jen kroutí hlavami a rádi prodávají našim adolescentům za polovinu naší ceny. (Samozřejmě bez přidané hodnoty za vysoký nájem v našich megastavbách). Takže tu máme energetické megažrouty, prázdné obchody, kanceláže, drahé tovary, architekturu šitou horkou jehlou, zastavěné (nevratně) veškeré lukrativní pozemky. A co z toho? Lidé nejsou tímhle stavem nijak nadšeni. Plaza je z poloviny prázdná. Pokusme se najít řešení, jak ji zlidštit, vrátit původnímu záměru. Prázdná věž severní části projektu je místem zcela nedotčené zájemci. Ideální prostor pro velký úřad: školský komplex, euroregionální pracoviště, krajskou policie, centralizaci zahraničních zastupitelství, galerie, reprezentační prostory koncernu... Přízemí směrem do Šaldova náměstí a k radnici: po úpravách realizovat jako celoroční krytou městskou tržnici. Žádné kadibudky před Dunajem, ale důstojný prodej na úrovni 21. století. Nebojme se ve stavbách jako je Plaza dát prostor uměleckým galeriím, vysokoškolským prezentacím, ateliérům módy. architektury, umění. Do stávajících nevratně ztracených městských pozemků získat nájemce byť by to byly služby a obchody našich nejbližších zahraničních sousedů z Polska nebo Saska.  Dejme jim podporu městských úřadů. Je za pět minut dvanáct a my „řešíme“ opět provizoria – překonané dřevoplátěné zelinářské budky na pět dopoledních rán v srdci dolního náměstí. Co jejich zásobování a úklid? Kam s nimi v odpolednách, kdy zejí prázdnotou? Nebudeme o ně zakopávat tak, jako dnes o jejich velké bratry, kteří nevědí co se svými obřími těly?