sobota 1. ledna 2011

Tady už ani nejde o předsevzetí

Nový rok. Novoroční předsevzetí jsou už teď jako loňský sníh. Letošní sněhové nadělené postačí a bilancování předvedly, i bez nás, noviny. Kam se podívám, bilboardy zvoucí na slevy, hory neuklizeného sněhu a auta parkující šikmo do cesty, protože nelze zaparkovat jinak a jinam. A klouže to! Kolikrát kdo řachnul na zem nevím, já upadl nejméně třikrát a že to stálo za to…
Města žijí sněhem, ale v Jablonci na něj mají „Leninovy ruce“. Nejde nevzpomenout, co jsme mohli v krajském městě mít nebýt dvoumiliardového dluhu po předchozí městské vládě. Máme tolik sportovních hal, že prostě už nemůžeme mít víc a taky máme malé sportovní oddíly končící dlouholetou záslužnou činnost, na kterou nezbylo nic. Ovšem hospody se sportu věnují: Česká Beseda dříve, Švihadlo dnes. Kavárna Nisa, dnes Sport. Ta ovšem, podle názvu, šla do kytek v tu ránu.
Ono snad už bylo dost investic do prapodivných lyžovaček – losovaček. Dejme prostor chybějícím lavičkám, drobné soše (ne od Spacia), hezkým motivům z drobných dlažebních kostek na dlážděných chodnících. V centru města, v okolí Vaňurovy ulice, než napadl sníh, opět začalo vylévání chodníků asfaltem. Je sice dnes módní říkat, co vše udělali komunisté v tomhle městě špatně, ale na tohle se nezmohli. Co se stane, až sejde sníh? Zástupce byrokracie, všemocný úředník na radnici řekne: „Sorry, už je pozdě něco s tím dělat. Asfalt zůstane, běžte si stěžovat ke Korytářovi. Stejně nemá ani floka, aby to změnil..“
Takového úředníka bych vyhodil, nepotřebujeme na radnici takové. A platit by měli ti, co dostávali v minulých letech stotisícové odměny, i když už „firma byla plajte“ – v dluzích až po uši. Jak po nich mohli vztáhnout radničtí papaláši ruku, když věděli, že nebudou peníze na odklízení sněhu, na dláždění chodníků, na rozvoj města? A to si říkali liberečtí patrioti… Být tím, kdo tohle zavinil nebo se na tom podílel, chodil bych kanálama (i když to vlastně není špatný nápad v době, kdy je v Liberci tolik sněhu, že pamětníci víc nepamatují).
Nový rok, v kalendáři nic moc… O co víc budeme platit státu, o to víc si od nás ještě vezme. A pořád mě straší, co bude, až lidem dojde, že jsou mezi námi tací, kteří mají roční příjmy, které neinvestují do nových pracovních míst a bohatnou i v době škrtů, protože jich se omezení netýkají. Co bude, až lidem z ulice a nezaměstnaným dojde, že je to strašně nespravedlivé danit zbohatlíky stejně jako pokladní v hypermarketu?
Nový rok ale také přinese spoustu krásných nově narozených dětí. Nebude jich samozřejmě moc, protože vždy, když je zle, když bohatí jsou nechutně bohatí a chudí neskutečně chudí, dětí se rodí méně. Stát nemá na podporu stavebního spoření ani na podporu rodin s dětmi., protože stát nechce strašit stamilionáře „milionářskou“ daní. V kontextu těchto faktů by neměla zapadnout informace, že nejvíce dětí se rodilo v době normalizace, v sedmdesátých letech. Generace známá jako „Husákovy děti“...
Nechtějte vědět, co si lidé opravdu myslí. Rádi se necháváme korumpovat, jsme slabí a koupit se prý dá každý. Záleží na ceně. Opravdu záleží na ceně?
I přesto všechno a nebo právě proto vám do nového roku přeji hodně štěstí a zdraví

Žádné komentáře: