Když
jsem si chtěl přečíst knížky o Kájovi Maříkovi, které četla celá První
republika, jeli jsme do Mníšku pod Brdy. Když jsem povyrostl, a chtěl prožít,
co prožil v terénu Karel May, zjistil jsem, že autor indiánek nikdy
v cizině nebyl.
Když jsem se
rozhodl, že si něco koupím v Rádle u Jablonce v Čechách, chtěl jsem tuhle
prazvláštní obec nejdříve navštívit, naučit se dýchat její atmosféru. Tehdy jsem
stál na nástupišti Českých drah v Rádle, připomínající mi jednu
z opuštěných stanic„na znamení“
Machnín hrad. Pln obav jsem obezřetně stoupal od tratě směrem
k oblakům. Vím jistě, že ve zdraví a pln silné vůle jsem se touže cestou
vrátil zpět do šedesátých let. Láska na první pohled k obci neznámého
jména Rádlo v té chvíli nevznikla.
Je
o čtyřicet let později, píše se polovina dubna 2012. Zima je jako v Rusku,
v zemi bývalých bolševiků, ale to je možná tím, že jsem byl po dobrém
obědě v Železném Brodu. Silniční
ukazatel navigoval kudy kam, a ač jsem to neměl v úmyslu, skončil jsem
v téhle překvapivě sličné obci na kopci. V dobrém rozmaru jsem
poručil autu „Stůj!“ a prošel se pěšky touhle krajinou plnou strží, výhledů a
pastvin.
Terén,
jaký si jen těžko umí představit člověk z dolního Polabí. Kopce do nebe a
úžasné Mariánské příkopy. Nádherné čisté a hluboké příkopy. Nelze nevzpomenout infant terible naší
literatury, který před sto padesáti lety uviděl Liberec, a že tone v moři
kouře, v dolinách a kopcích. Ten by měl z Rádla pro jeho stráně a
krásná údolí ošklivou smrt.
Těší
mne, že má Rádlo tak pěknou historii, kterou psali slušní lidé, co zde žili. Na
to, že je stále v Sudetech, to byli překvapivě Češi. Jestliže
v Liberci 13. století bydleli jako první Němci, do Rádla přišli, jak
sami přiznávali, až po Češích.
Nakonec
je to ale jedno, pokud spolu uměli žít. Co jim vyčítat? Asi jen to, že je ta
osada, ves, městečko v tak rozdílných nadmořských výškách. Čert vem
antisemitského publicistu Nerudu! Mně tahle vesnice dostala. Je krásná, skoro
jako můj „legendární Machnín“ či jako Ořechovka v Praze, nebo Suzdal v Rusku
či rakouský Retz.
Půjdu ještě
dál: Vidím Rádlo krásné jako San Remo, jako samostatný suverénní stát San
Marino, jako akademické městečko. Vnímám je jako satelit s úžasnými
parcelami, kde nejsem dalek vidět zde zónu aktivity, kde se naplňuje sen o
čistém ovzduší, slunci a větru, o líbezném posezení v teple uprostřed
pokoje. Je to tu o kráse lesa, který prostupuje zahradou jako ve Shakespearově
tragédii, kdy les kopí sestupuje, aby zničil nepřítele.
„Rádlo, tak
blízko“, stojí v záhlaví mé krásné dopisnice, knihy, ve které máte své čestné
místo. Rádlo u Jablonce, řekl bych spíše u Liberce, žije a vítá ty, kteří zde
staví. A nové stavby, to je dnešní Rádlo, kterým jsem se prošel v neděli
16. dubna 2012. Ač mi byla zima, moc se mi u vás líbilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat