Bylo
jedno město, které mám, jako vy, převelice rád. Narodil jsem se tu, chodil do
školy, pracoval, ženil se, měl děti... Jsou
tři hodiny ráno a já nemohu spát.
Ve
tři hodiny odpoledne 30. března 2012 jsem si pustil „zastupitelstvo města
online“. Netušil jsem, že jednání zastupitelů mého města skončí s půlnocí. A to
nebylo vše. Dostal jsem z toho všeho běhání.
Viděl
jsem za svůj život hodně a myslel si, že jen málo mě může ještě překvapit.
Jestli se mi podaří usnout a pak se i probudit, zavolám do Spojených států
režiséru Spielbergovi. Ať neváhá, přikvačí a příští zasedání osobně natočí,
sestříhá a rovnou navrhne akademii na Oscara s celou vahou své osobnosti
hned vícenásobně. Za hloubku, za námět, za hlavní postavy.
To,
co předváděli naši zvolenci bylo naprosto bezprecedentní. Tak nějak si
představuji, že schůzují domorodci v povodí Amazonky, lidojedi na Borneu, či
arktičtí Samojedi. Ale s takovou kadencí snad jen při výročních trzích,
když porcují uloveného mamuta, opékají anakondu, nebo baští sněžného člověka.
Ten,
kdo byl v sále, nebo doma u obrazovky, by měl být automaticky zapsán do
Guinessovy knihy rekordů za to, že vydržel tu sílu „silných“ slov a prázdných
vět. Prý se nám okolní města smějí, že liberečtí schůzují do půlnoci. Můžeme si
za to sami. Neumíme volit. Chtělo by to víc si věřit, asi jako to předvádějí
Pražáci. Všechno si mezi sebou točit, nebo zasedat v ZOO a nechat se tam
alternovat lvy, hady, ropuchami, orly, žížalami, papoušky. Mají tam i plivající
lamy, dikobrazy a supy...
Když
jsem tak poslouchal, říkal jsem si, oč jsou naši lepší než ti z Prahy? Jsou to
baviči, srandiči i ostřílení bardi a hle, dnes ovlivňují naše osudy. Některé
znám osobně. Povídávali jsme si. Dnes nemají čas.Zasedají. Radí se. Objednejte
se, ten a ten tu není, zavolejte. Volám a čas nemají. A tak to jde stále a
pořád dokola a zřejmě beze změny půjde dál.
Je
bližší – košile nebo kabát? Co sledovat dřív? Pražské udavačské aféry nebo
libereckou politickou scénu plnou emocí, arogance, adrenalinu a bezmoci? Ani
jedno není bez půvabu a na své si přijde i čtenář detektivek, jenomže vrahem
není zahradník. Má jinou profesi. Je místní politik, tak trochu trpaslík...
Žádné komentáře:
Okomentovat