úterý 30. dubna 2013

Psi u radnice




Psi bývají i na nádraží, v parku, na konečné tramvaje. Dneska potkáš psa i v universitní knihovně. Psa u boudy tak možná na vesnici. Psí prestiž si nezadá s odpovědností platit čtvrtletně odpady. Pes je fenomén, informace o pánovi či paničce.
Pes povyrostl. Už to není to, co bývalo a co si z původního psa mého mládí pamatuji. Pes - konzument všeho, co v domácnosti zbylo. Dnes jde o velké prachy. Jak psa nasytit, ošatit, ošetřit, aby z něho byl zdatný reprezentant všeho, co je člověk pro psa ochoten obětovat.
Jó, když tenkrát za krále zvonce jsem si pořídil chrta barzoje, milé ťulpasové štěňátko s papíry, pak to bylo čistě z mladistvé nerozvážnosti a snaze ukázat sousedům a známým jaký jsem, dnes to vím, blbec. Na psa jsem neměl čas a proč stále vyl jsem netušil. Tloustl o to víc, že jsem do něj cpal kosti, játra, tlačenku i kolínka a rohlíky. Granule a psí hračky ještě v Česku nebyly.
Pořád mi utíkal a nepochopil, že bydlí v nové obrovské psí boudě, kterou mu dodnes závidím. Dal jsem mu tam i knížky, jejichž hřbety miloval a boty na přezutí, které, nové i staré, mu, jak se domnívám, udržovaly chrup. Uvažoval jsem i o černobílé televizi, aby si měl o čem povídat s Peginou od sousedů. Kupoval jsem mu i denní tisk, který kupodivu po přečtení rozcupoval a roznesl do všech koutů zahrady.
Abych to shrnul. Naučil jsem ho žrát cokoli, neodnaučil jsem ho výt, utíkat (to ani nešlo), přemýšlet se rovněž nenaučil ani náhodou. Hlavu měl úplně prázdnou, na poklepání jako zralý meloun, při protřepání mě osprchoval slinami. Miloval jsem ho do té míry, že jsem jej celého myl vlastním osvědčeným březovým šampónem. Zbytečně. První exkrement, co viděl si vetřel do všech záhybů svého zlatavého těla. Snad si ,,myslel“, že jde o krém, proti vráskám, rozhodně však něco účinného na přivábení partnerky.
Miloval jsem ho, i když se ,,vracel“ parfémován lejnem od uší po ocásek stále se vrtící. Psa člověk milovat musí a mnohé mu musí obětovat. Když to nešlo a dorostl mé výšky byl čas se rozloučit. Daroval jsem ho škole v Bedřichově. Nevím, jestli si téhle změny všiml, ale změnu zaregistrovali naši sousedé. Vlaky projíždějící obcí už opět svobodně houkaly bez toho, že by je náš barzoj doprovázel svým melodickým vytím.
Ať tedy žijí psi i jejich majitelé, všichni ti, co jim připravují krmné směsi a věci na přežití. Snad jenom buďme rozumní a poraďme se předtím, než nám pes přeroste přes hlavu.

Žádné komentáře: