pátek 3. května 2013

Čekárna na náměstí




Ten svět je ale obluda! Buďme rádi, že to dolní náměstí v Liberci je, jaké je, i když snad nemůže vypadat hůř. Teď, když vysvitlo sluníčko někdo si přeci jen na tamní lavičky sedne. Člověk se však neubrání povzdechu, že se i hrůza dá přežít. Ve spěchu, abychom přehodili tašky z ruky do ruky, ano. Ale sednout si a vychutnat to, že sedím, dýchám, odpočívám, to prosím, ne. O to tady skutečně nejde.
Asi byl problém, aby se na místo všechny lavičky vešly. Ale podařilo se! Někdo musí být spokojen, i když už tam mohly být i lavičky patrové se žebříkem... Nevím, co ty radniční vzdělance přes architekturu ve škole učili, ale lavičky mají plnit svůj účel a ladit k prostředí, do kterého jsou umístěny. S jistotou ovšem můžeme říci, že jsou poslední, které nám, nevděčníkům, město dalo. Příště si sedněte na paty, prachy došly.
Nyní dolní náměstí po uši zadluženého Liberce snad ani nepřipomíná náměstí, ale opuštěné nákladové nádraží daleko na severu Aljašky. A ty vilně se vlnící dlažební kostky! Kosodřevina, žádná intimita, spíš perón vesnického nádraží než náměstí…
Tak si tak říkám, co by za takovou realizaci tvůrci dostali za Rakouska, za První republiky, za Německa, za komunistů... Krucinál, když už není z čeho platit, neměla by radnice hledat bohaté a štědré kapitalisty, továrníky, velkoobchodníky, co nevědí co s penězi a tak, jak se to dělalo dříve, prosit je o park, fontánu, kašnu, lavičky, sochy, podporu umění, mládeže, tělovýchovy, divadla, knihovny, hospice, heliportu v nemocnici? Vždyť to minulosti v Liberci šlo a bohatí si to brali za čest něco pro město vykonat.
Je zřejmé, že to nebude snadné a nebude to hned, ale výsledek může překonat očekávání. Město ožije smíchem a radostným křikem, a zpěvem ptactva. Všichni se opět budeme radovat, z lidské sounáležitosti a solidarity bohatých s chudými. Je čas, kdy by bohatí měli vyjít na veřejnost pochlubit se, čím chtějí přispět a město zkrášlit. Liebigové, by jistě měli radost, že nebudou v dějinách Liberce sami, kdo uměl druhému vytrhnout trn z paty. Ti dnešní donátoři by mohli město pod Ještědem vrátit zpět mezi města bez dluhů a zbavit město hanby z toho, že neumí hospodařit.

Žádné komentáře: