čtvrtek 25. července 2013

Barevná móda z Varnsdorfu




Národní podnik Textil Liberec, můj zaměstnavatel, mě poslal do velkoskladu ve Varnsdorfu na revizi. Cesta městem k nádraží v Liberci nebyla zdaleka tak zajímavá, jako ta hodinka ve vlaku a potom 20 minut chůze Varnsdorfem k velkoskladům Národního podniku Textil.
Varnsdorf nevím proč, má pro mě osobité kouzlo. Jako bych se tu narodil, cítím se v něm jako doma. Zvláštní je, že není ničím výjimečný, nemá nic co by mělo město mít, ale už ta cesta vlakem projíždějícího během hodiny třemi zeměmi! Podobná krajina, za okny podobní lidé, ale vše ostatní trošku jiné, a po chvíli už zase doma, pár metrů za hranicí, opět české nádraží. Dnes už to nikomu zvláštní nepřijde, ale v  šedesátých a sedmdesátých letech minulého století to bylo spojeno s dobrodružstvím. Vidět z okna pomalu jedoucího vlaku Čechy, Polsko, Německo a opět Čechy oddělené dráty vysokého napětí...
A města? Varnsdorf, Rumburk, Šluknov. Jeden by neřekl, že tu pramení Spréva, řeka, co protéká Berlínem. Vím, že když měl do blízkého Rumburku v roce 68 nebo 69 přijet prezident, generál Ludvík Svoboda, panovala obava, aby větší část města nespadla ještě v době návštěvy hlavy státu. Takový byl celý ten výběžek republiky. Prapodivný, zanedbaný, opomíjený, ale mající své kouzlo.
Já tehdy přijel s ostatními na inventuru. Velkosklad byl narván k prasknutí spodním i vrchním prádlem z dovozu a mohu zodpovědně říct, že tehdy bylo zakoupeno pro náš maloobchod jen to nejlepší. Politika tehdy zasahovala i do dámských kalhotek, takže ty z Izraele a Jižní Afriky byly zaměňovány za české neutrální formou výměny originálních visaček za politicky přijatelné visačky české…. Vedoucí úloha strany by neunesla, kdyby se sousedka cítila dobře v podprsence ze země, kde bičují černochy a vyhánějí agresivní Palestince z jejich hliněných chatrčí. Ona to sice nebyla pravda, ale pocit viny by tu dozajista byl, hlavně členové strany by to neunesli. A tak se visačky vyměnily a zázrak tu byl dřív, než bys řekl švec. Jó, to byly časy, doba úplně jiná, bojů a lží, kterým jsme věřili, doba i jiných absurdit.
Lidé si libují v hloupostech a absurditách, nic, co bychom neznali i dnes. Ten sklad byl tehdy nabit barevným acetátem, metry a metry látek na šaty, svetříky, košilemi, které normálně na pultech nebyly a tak se zde vedle evidování nakupovalo pro sebe, pro celou ulici. V létě na vánoce, pod stromeček. A těch krásných děvčat všude kolem! Kdykoli a kamkoli se člověk podíval, bylo se na co dívat. Peněz moc nebylo, ale nevím už ani nevím, jak jsme to dělali, že bylo za co pít, jíst, sehnat si něco hezkého a doplnit šatník. Nějak mi to hezké i prapodivné s Varnsdorfem v jedno splynulo a mohu vzpomínat jen v dobrém. Bylo to i mládím, kdy vše, co člověk má, mu slouží, a kdy spal, kolik mu stačilo, aby se mu bez problémů ráno dobře stávalo.                                    

Žádné komentáře: