Také jste na hloupou
otázku, jako děti, odpovídali ještě hloupěji: Pro slepičí
kvoč, aby kvočna nekvokala, když nemá proč? Tak nějak si
připadám, když sám sobě položím otázku z nadpisu. Jak
odpovědět...
Jsou mi čtyři roky,
držím se kočárku, ve kterém místo mě trůní pytel brambor a
sousedka se ptá: „Jiříčku, máš rád maminku?“ Mlčím. Obě,
moje matka i ta cizí žena, zmlkly. Dá se z mé strany očekávat
závazné prohlášení typu: Nemám, nehraje si se mnou, uplácí
mě, když randí s cizím pánem, abych to nevyžvanil tátovi...?
Šrotuje mi to v té malé palici a jsa si vědom závažnosti
okamžiku, po chvíli, která už byla delší než únosná se
slyším, jak říkám: “Potřebuji kakat...“ Na to moje máma
slyšela. V pozdějších letech ji zažívání trápilo a má sloní
paměť si onu scénu při každé návštěvě lékárny, kdy jsem
jí chodil pro Gutalax, připomněla. Hlavní bylo, že jsem nemusel
lhát. Co pořád ti dospělí mají s tím koho máš rád, koho
víc?
Proč zrovna Liberec?
Proč bych měl mít tohle město rozhádaných politiků rád
nejvíc? Město, kde mě neměli rádi středoškolští profesoři,
kde katastrofálně dopadly mé tři první lásky, kde na mě v
dolních kasárnách řvali mazáci. Kde mi stále něco schází
nebo přebývá, abych mohl být v radniční komisi. Ach jo! Je toho
tolik, že bych klidně mohl mít raději mongolský Ulánbátár,
nebo Messinu na Sicílii. Proč ne?
Moje město mi taky
něco dalo. Především poznat lidi, vítězství, prohry, nové
lásky...Kontrolní dny, když se stavěly koleje technické
univerzity. Narodily se tu moje děti. Chodím na vernisáže do
galerie, muzea na báječné programy do liberecké knihovny. Tady
chodila do kostela jedna babička, druhá do synagogy, ti, co umřeli
leží na židovském i křesťanském hřbitově. Sněží tu, ale
přibylo lepších dnů díky globálnímu oteplení. Tady jsem
onehdy dal bezdomovci dvacku a měl z toho dobrý pocit.
Ano i to je moje město.
Jsem světoběžník. Jestli politici říkají jsem Berlíňan, tak
já jsem Liberečák, který se tu narodil stejně, jako můj táta a
jeho táta taky. Tady jsem vstoupil do pionýra a manifestoval s vámi
za mír. Tady jsem vstoupil strany a později přestal platit
příspěvky. Nejsem hrdina, abych, když se ostatní nedívají,
plival policajtům na záda. Snad proto mám tohle město rád. Ani
ono se nechovalo pokaždé hrdinsky. Řídili a vládli mu nacisté,
defraudanti, vyžírkové, ale i ti, co věřili, že lidé jsou si
rovni, neúplatní komunisté i ti, kteří kradli. I jejich fotky
visí v radničním foayé, ve skříňce s portréty starostů a
primátorů Liberce.
Tak, jako i vy, přísní,
spravedliví a neúplatní, máte dnes své město rádi, mám jej
rád i já. Škoda, že město nemůže mít rádo všechny z nás,
co o to stojíme. Mít si tak v létě kde sednout na pohodlné
lavičky v centru města, poslechnout si ptáky v libereckých
parcích. Naslouchat a slyšet, jak běží čas. I městu přibývají
roky...
Žádné komentáře:
Okomentovat