Často
prší. Jak si někdo může stěžovat, že prší málo? Prší
stále, už 69 let, co jsem na světě. Pršelo v době mamutů,
Trčky z lípy, Jana Jiskry, Matyáše Korvína. Pršelo za
vlády Lucemburků i Hitlera a Stalina. Když mi bylo 7 pohřbili
jsme Gottwalda, a v lese na Bedřichovce rostlo na podzim tolik
křemeňáků, že maminka nelenila, došla do patra pro foťák a
zvěčnila příštím generacím dokument, že rostly a měly hlavy
jako kolena….
Ona
mlha taky není jako mlha, po válce lidi byli naštvaní na Němce a
přesto se říkalo, že není Němec jako Němec. U nás doma to
platilo dvakrát, protože celý velký kus mišpoche byl německý.
Byli jsme v Čechách a tak se snažili mluvit česky, byť to byla
hanebná čeština. Další část rodiny, ta židovská, se snažila
nemluvit německy vůbec. Byla smutná z toho, že přežila a
jakmile vznikl stát Izrael, hned tam odjela. Češi zůstali a
nevím, jestli zrovna ten podzim byl štěstím rodiny. Perlička pro
oživení: všichni slavili narozeniny v říjnu. Já ne.
Pokaždé ve stejný den v březnu, na konci a to skoro od rána
do večera pršelo.
Vraťme se k narozeninovému podzimu. Stál za houby. Dorty se
mi přejedly už na začátku, pláštěnky byly nekvalitní, takže
už jen zapínání bylo o nervy. Na konci října táta slavil
narozeniny ve stejný den spolu s republikou. Nepil, nekouřil,
nejedl maso. To byly oslavy jak v pravoslavném ruském
klášteře.
Zásobování
potravinami se pomalu lepšilo a na konci osmdesátých let minulého
století už byly sem tam k dostání i na podzim kuřecí
párky. Ty táta mohl jíst, přesto, že byl vegetarián. Vysvětluji
si to tím, že v nich nebylo maso, zato hodně všeho jiného.
Nebo ne? Existovaly přece normy. Masa málo, samé koření. Jen na
déšť se dalo spolehnout. Kyblíček tak do dvou korun. A venku při
tom pršelo jako z konve.
Podzim,
to už není léto, letní šaty, páskové boty, svetřík. U nás
doma to bylo o opravě věcí švadlenou, krejčím, ševcem. Vše
ostatní obstarala máma, co nesvedla, udělali sousedé za úhradu,
za protislužbu. Důležité bylo včas zatopit. Protože má
vesnička Machnín je v dolíku díra, kde nic, tu nic, když
všichni zatopili kolem páté, po návratu z práce ve městě,
vše kolem bylo, jako při útoku yperitem.
Podzim
přesto bývá horší, vlezlý, vtíravý, nepřátelský. O tom by
mohl vyprávět zdejší pes, kočka, pasoucí se ovečka, či
akvarijní rybička. Co tam nahoře s těmi kohoutky dělají?
Když je mokro, tak zvlhne všechno, psovi zvlhne kožich a páchne.
Moje boty taky nic moc. A tak si říkám spolu s vámi, už aby
byla zima nebo teplo, něco mezi není pro nás…
Tyhle
hry na počasí by měli mít jen dva herce. Toho, co má podzim rád
a toho co miluje zimu. Polovičatí ať jdou domů, k žebru
centrálního tepla, pod duchnu.
Žádné komentáře:
Okomentovat