pátek 30. října 2015

Státní svátek roku 2015 v Liberci a okolí


Kdybych 28. října neviděl na budově policie ve Stráži pod Ralskem českou vlajku, netušil bych, že je státní svátek. Jako důchodce mám oproti mladým posunuty zájmy trochu jinam, ale jinak sdílíme stejné hodnoty.
Večer, večer to už bylo jiné. Prezident republiky, díky televizi oslovil všechny. Ocenění nejlepších z nás v jeho podání má příchuť revoluce a byl to absolutně nejlepší televizní program, jaký si může kdokoli z nás zvolit. Ovšem to, co děláme od rána do večera v den státního svátku, je naprosto individuální. Pokud si jako liberečák nevyberu jít před nebo z boku radnice manifestovat „pro“ či „proti“. Toť hamletovská otázka, která v těchto dnech rozděluje nejen české rodiny.
Celá Evropa se ptá sama sebe, zda se dá zvládnout integrace toho obrovského množství lidí, kteří opouštějí své domovy v Asii a Africe a hledají své místo v našem sousedství. Nebude problémem, který nás rozdělí, jejich náboženství, jiné způsoby a rytmus života? Zvykneme si na zahalené ženy, na lidi, kteří nemluví naším jazykem? Takové a podobné otázky si klademe všichni, a přitom ti, kteří potřebují pomoc jsou i jejich děti, nemocní, týrané ženy...
Ano, to byl můj, nebo váš program po obědě 28. října, nejvýznamnějšího státního svátku. Ale jinak pohoda, klídek, tabáček, procházka městem, návštěva supermarketu, cesta do Polska, což je od nás 30 minut jízdy autem do „Bedrunky“, hned za pomyslnou hranicí pár metrů za Hrádkem nad Nisou. Svátky všech svatých – dušičky se blíží a všude jsou na ně obchodníci připraveni i v sousedním Německu. V upraveném městě, které bude záhy dosídleno emigranty zaplňujícími sousední státy.
Státní svátek se slavil i položením květin k sochám, pamětním místům, majícím vztah k založení republiky – s menší účastí lidí, dá se říci. I ty vlajky jsme v poválečném období – na Den znárodnění – věšeli hojněji. Nejvíc lidí bylo na chalupách – zavřít vodu a zazimovat. A v lese, který se po deštích z minulých dnů zdál houboplodný. Nebyl. Alespoň tam, kam jsem si vyšlápl já. Pracoval jsem na zahrádce kolem domu. I ty tolik důležité manifestace u radnice, jsem si nechal alibisticky utéct.

 Bavil jsem se večer u televize, když se pan prezident potil při předávání medailí lidem, kteří si to podle něho zasloužili. Tím opět rozvířil následnou diskuzi, zda celé předlistopadové období v Československu nestálo za nic a pokud vzpomínáme, zda bychom měli vzpomínat jen na to špatné a zapomínat, že jsme byli rovněž úspěšní. Nebýt pana prezidenta, nenašel by dnes nikdo odvahu říci to nahlas. Tím se bohatě naplnil den státního svátku 28. října 2015. Máme o čem přemýšlet.

Žádné komentáře: