Před 65 lety,
přestal být Velký pátek národním svátkem. Příslušné státní orgány v duchu
tradic předmnichovské republilky a v duchu odkazu T. G. Masaryka odbourali
další volný den pracujícího lidu. I tak se dá reprodukovat dlouhý boj proti
katolické církvi, zahájený v parlamentu, na popud T.G.M.
Po zániku
Rakouska-Uherska 28. října 1918, to neměla církev římskokatolická jednoduché.
300 let poroby a ponížení národa husitů se jí vracelo i s úroky. Doplatily na
to i církevní svátky a zájem o samotnou církev. I proto se naprostá většina současných
voličů dosud nesmířila s církevními restitucemi, které z ní mimo jiné opět
dělají významného pozemkového vlastníka, tak jako tomu bylo za
Rakouska-Uherska.
Ani letošní
rok se Velký pátek, den volna, nevymykal ostatním svátečním dnům, kdy naprostá
většina dotázaných, chránících si svoji anonymitu je nadále přesvědčena o tom,
že nový svátek ano, ale jeho obsah je nezajímá a dokladují to „chamtivostí“ katolíků při zpětném prodeji
vrácených pozemků za „nekřesťanské“ peníze např. místním orgánům.
Ano,
Velikonoce jsou pro nás a dlouho asi zůstanou svátky jara. Svátky zmlklých
kostelních zvonů, kdy věřící chodí na mše a ostatní, nikým neznásilňování si
chodí kam chtějí a dělají, co chtějí. No, není to krásné? Tak to má ve světě
být. Pomlázka? Koho zajímá, kde se vzala! Copak nestačí, že se lidé při ní
baví, děcka koledují a dostávají koledu? Žijeme ve světě, který nám dává, co
nikdy nikdo před námi nezažil. Absolutní náboženskou svobodu, liberalizaci
všeho ve smyslu, pokud mne neomezíš v mých právech, v podstatě si dělej, co
chceš...
Udržíme si tyto svobody? Nevyměníme je v ústupcích kléru, za jiné hodnoty,
laciné sliby? Náš svět je křehké velikonoční vajíčko, které jsme povýšili
právem na symbol Velikonoc – svátků jara. Den navíc je dnem odpočinku, jarního
úklidu, setkání rodin, přátel. Jsem rád, že mne nikdo ten den, nebo i jiný
neposílá, kam cíleně nechci, den, který není v mém žebříčku hodnot významný.
Pokud si zachováme možnost volby, budou nás mnozí kritizovat a nabízet
benefity, slibovat. Až přestanou a voda jim bude chutnat jako víno, které tajně
pijí, pak je možno si s nimi i skleničku dát.
Vedoucí úlohu společnosti jsme tu už měli, nyní ji ,,naplňují“ svobodné
volby. Parlament, který žel bohu dělá i chyby, jako při restitucích církevního
majetku, který je volen námi na 4 roky a pak odchází... A ještě je tu sluníčko
a děti, které si v míru, hrají v té nejcennější době, které si mnozí neváží.
Mír světu, Velikonoce jaru a tu hodinu při změně času zpět a už s ní nehýbejte...
Co všechno přijde na mysl člověku, který uprostřed těch krásných dlouhých
velikonočních svátků oslaví narozeniny - bylo to rovných 69 let. Díky a nebylo vás málo, kdo jste mi blahopřáli.
Děkuji všem a to, co jste mi přáli, přeji i vám. Zapomenout na nenávist, najít
si smysl života a všem kolem sebe, až kam dohlédneme zdraví, štěstí a mír.
Žádné komentáře:
Okomentovat