pátek 22. dubna 2016

Rozvedli jsme se, pořád jsme jedli



            Onehdy jsem hovořil s dívkou o jakých se říká, že by stála za hřích. Žel, v mém věku si dovolím hřešit nad počtem loupáčkům či šátečků s marmoškou. K té milé dívence, jak ona a volný čas, manžel, koníčky, vzdělání, děti, a co rodiče, se dozvídám i to, že byla rok vdaná a teď přijde informační šok. Po roce se rozvedla,  protože pořád jedli. Tak takhle informace mne dostala. Kde jsou všechny ty přihřáté ankety, záludné otázky, rafinované odpovědi. Pořád jsme jedli. No, nezní to jako zvon, není odpověď našich dětí, velkého počtu těch kuliček a mazlíčků, co potkáváme na ulicích, hrdinů amerických seriálů, mladíků a mladých dam, co nevědí, co s načatým večerem?

            Koukněme se kolem sebe, my takoví přeci nebyli. Před víc jak čtvrtstoletím jsem šéfoval organizaci SSM – socialistický svaz mládeže v okrese Liberec. Vedle toho, že jsme organizovali  politické masáže, tak jsme se podíleli i na zájmových aktivitách mládeže mimo školu a zaměstnání. A tak jsme společně s hasiči, rybáři, turisty, sportovci, odboráři se snažili odvádět práci, která naplňovala aspoň z části volný čas mladých od 15 do, řekněme 30 let. Dovedu si představit, že ne všichni tohle chtěli na prvním místě. SSM byla organizace, která pomáhala i kariéristům nahoru. Nebylo dne, aby nám na dveře netloukl mladý lékař, abychom mu pomohli vstupem do SSM v další kariéře v KSČ. Zářným příkladem takového štěstí v  rodině slušných lidí byl MUDr. Č., pozdější porevoluční ministr naší republiky.

            Ano, i to byla práce, ale to podstatné jsme viděli v kulturních společenských a sportovních akcích v našem městě, v okrese. Členství v SSM a v pionýrské organizaci nebylo povinné, přesto někteří horliví funkcionáři i ti neplacení to chápali, jako někteří ředitelé škol. Všichni musí být organizovaní. Nemuseli, ale ti, co podávali nahoru hlášení, byli chválení za aktivní přístup k  rozvoji členské základny.

            Uplynulo víc jak jedno čtvrtstoletí, a řada mladých lidí stále hledá své místo, uplatnění. Zrušení základní vojenské služby bylo z pohledu většiny nás, co si ji odsloužili, fatální chybou. Fitka ji nenahradí. Ani to jídlo a nekonečné študování do 26 let. Víc, jak polovina dětí se rodí mimo rodinu, polovina dětí během tohoto svazku přichází o jednoho z rodičů. Ve školách kvete mazáctví, šikana. Letní (dříve pionýrské a odborářské) tábory stojí obrovské peníze a málokdo ví, kdo je jejich vedoucí, instruktor a co opravdu umí. Z mého pohledu nám schází nepolitická dětská a mládežnická organizace, která by ve spolupráci se školou, lidosprávou a sponzory nabízela volnočasové aktivity mládeže.

            Nejde mi o návrat politického školení mužstva, ale mrzí mě, že společnost dospělých,  zahleděná do vlastních problémů, nevidí své děti. Dejme jim víc, než počítač, peníze na jazykový kurs v Anglii. Nám se o takových možnostech ani nezdálo a přesto jsme se dovedli bavit. Odpolitizujme své názory, osobní invektivy, své zkušenosti, které nejsou vždy nakloněny kolektivním hrám a dejme prostor někomu z těch mladých, co chtějí dělat to, co je baví tak, abychom nemuseli slýchat: „Rozvedli jsme se – pořád jsme jedli.“

Žádné komentáře: