středa 29. června 2016

Dnešní bydlení




            Z těch mladších neznám nikoho, kdo by nechtěl bydlet ve vlastním domku, kde by si mohl vybrat sousedy, kudy nikdo nejezdí, kde bude mít klid a soukromí. Takový byl i můj tatínek ve druhé polovině minulého století. Na domky z inzerátů se zásadně chodil dívat v dešti, aby viděl, co voda dělá se střechou a se sklepem. Protékala voda na půdu a ve sklepě  sahala po kolena?  To byl důvod, proč jsme dlouhá léta žili v podnájmu. Peníze, připravené na domek „éňo-ňéňo“ bez oprav, uložené v kredenci.

            Nakonec to matka nevydržela, chytla se s tátou a domek byl nalezen pár metrů od našeho podnájmu. Bydlení a bydlení. Jiným rostly na zahradě pivoňky, nám přístavby na knižní regály. Já si toho ani nevšiml, ale matka a sousedé si notovali, jaké to bude, až půjdu na vojnu.

            Změnily se priority, co dělat nyní, a co až za čas. Podstatně se změnily ceny. Táta dal za domek čtyřicet tisíc a deset navíc. Záhy nato stála deset tisíc samostatná garáž. Stárne i majitel nemovitosti a velké oči stavebních úprav se smrskávají s věkem a finančními nároky na běžné opravy. Snad o to víc je patrný zájem příbuzných. Jak se nám bydlí, jak krásná je vyhlídka kamkoli, co vše je vidět na horizontu, v dálce i několik kilometrů hraničních hor.

            I mně se splnil sen. Vidět z okna vše zelené, modrou oblohu, po ruce dalekohled, v dálce slyšet vlaky a čapí zobáky. Vídám zapadat slunce do mraků, mraky honící se po obloze, první hvězdy, červánky… V domku by nikdo neměl zůstat sám, ale být s druhým člověkem, partnerem všech bolestí a radostí, štěstí i neštěstí. Se psem. S tím především, protože on rozumí všemu a vše chápe. Já takového mám a jsem šťasten. Nikdy bych nevěřil, že tahle poučka platí beze zbytku a že na ni nedám dopustit.

            Dneska jsou domky a domky. My ještě chtěli něco dostupného, dnes kolem měst rostou prapodivné stavby. Jen jejich oplocení muselo stát miliony. Budiž. Nejsou války, nejsou stávky, nejsou katastrofy. Lidé se mají rádi, nevraždí se, dá se říci, že se respektují. To pak mohou vzkvétat i trhy s nemovitostmi. My nemuseli mít bazény, střelnice, přistávací plochu pro vrtulník.

            Doba se změnila a mladí nositelé pokroku se od nás liší. Určitě to je lepší, než se s nimi hádat o hlouposti. Jsou tu proto aby, jako my svým rodičům dělali problémy. Je to drahé bydlení. My přistavovaliu a stavěli tehdy, když jsme si na cihly vydělali, nebo je očistili a svezli z bouraček. Dnešní mladí si na bydlení půjčí. Oželí veselku, ale ne cestu do Itálie (k Baltu jezdí jen socky). Oni si půjčí na let do Tichomoří, do Thajska, na Kanárské ostrovy. Po nás tu zbudou kachlíky kolem oken, trubková zábradlí a ploty z odpadu strojírenských dílen. Ne na dlouho. Mladí, sice na dluh, ale už ty naše prohřešky napravují. Snad to tak má být.

            Věřme, že dnešní bydlení je jiné než naše. Přejme budoucím majitelům realit ať tvoří díky vám, trpělivým.

Žádné komentáře: