neděle 10. března 2019

Pes přítel člověka


Jak já to s pejskem moc neumím. Vzalo to svůj počátek, když mě Brita kousla přes tepláky až na maso. Bylo mi osm. V těch letech při takové příležitosti řvete jako tur, neboť si neuvědomujete průšvih, co by pro psa znamenalo, bez příčiny napadnout dítě. Zachoval jsem se jako hajzlík. Psa jsem nakopl botou pionýrkou. Pes mi to vrátil a já nakonec přece jen držel vášně pěkně při zemi.

Vesnice měla svého zdravotníka truhláře, co dělal vše, včetně čištění ran a snad i porod. Byl to důchodce, co nemusel do odsunu a v Sudetech mohl zůstat i pro své české příjmení Matouš. Maminka mě k němu poslala. Rána nekrvácela než jen trochu. Dala mi jiné tepláky a dobrou radu - když hned nepřijde, bude vzadu, krmí králíky, špatně slyší, ruce se mu klepou, ale neboj se. Já s tebou nepůjdu. Kdyby ti bylo blbě, tak on tě odvede domů -.

Nemusel. Jediné, co si z výkonu pamatuji přesně je, že když kousnutí od psa viděl, beze slova odešel a vrátil se s hořčicovou skleničkou do půlky plnou žluté tekutiny, kterou mi na ránu vylil, načež mě ránu obvázal, plácl po zádech a na hlavu mi dal z novin udělaný třírohý klobouk. Obdobný měl na hlavě.

Doma mi maminka řekla, že v nemocnici by mi to líp neobvázali. Na sklenku onoho zvláštního antiseptika mávla rukou: "To byly jeho čůránky. Divný, ale pomáhá, je to antiseptikum na rány." Když o mnoho, mnoho let později, po roce 1989 to náš ambassador kdesi v Arábii nutil naše diplomatické úředníky pít jeho moč v přesvědčení, že je to ochrání před infekcemi došlo mi, že tehdy s Matoušem to přeci jen bylo jiné kafe, naše pohraniční, sudetské. Nic se nemá přehánět, ale když to pomáhá?

Zpět ke psům. Ti vás do ničeho nenutí. Ledaže - to máte tak. Náš Vilínek ze slovenského útulku toho moc nenamluví, ale i tak si často myslím, že je ukecaný až dost. O co jde? Vilda zná perfektně tři pokyny, kterým dobře rozumím. To se zvedne a ještě v našem hlubokém spánku mně nebo paničce strčí čumák kamkoli, s přáním jít ven za potřebou vyměšování. Další pokyn je vše položit, všeho nechat a drbat a drbat. A za třetí: pojď, dáš to, dej mi nažrat teď hned, sofort… Tři jednoduché příkazy, na které má copyright. Často občas drbu, ale pejsek chce čůrat. Obléknu se v domnění, že jdeme ven. Pejsek nechce čůrat, ani drbat, ale chce z ledničky nožičku parku. Ach jo… Ale co, dělám to rád. Mám rád faunu.

Pes se dozajista baví, ale proč ne. Říkám si, že v příštím životě se karta obrátí a snad si Vilda na mě vzpomene. Ano, pes je pro mě všechno. Řeknu hlídej a Vilda poslechne a rozhlédne se, koho má sežrat. Nemá ráda řemeslníky, lidi na kole a pošťačku. Přesto vím, že ač je to kůže líná, plní má zadání dobře. Máme se rádi a o tom ten psí život nakonec přece jen je.Kdo má koho raději neřeknu a toho našeho upovídaného psa se raději neptejte. Něco vám řekne, ale dopadnete stejně. Drbat, nažrat, vodítko a ven. Víte o co kráčí? Kdo dočůrá výš…

Žádné komentáře: