U nás v Sudetech moc zeleniny nevypěstuješ. Je tu, pane ing. Ulrychu,
chladněji, než u vás v Nymburce v Polabí. Já pamatuji ještě pole
kousek od hranic v Hrádku nad Nisou plná květáků, obecní zahrádky
v obci Machnín, kousek od Ještědu, kde jsem tolik let žil.
Píši všem bramborám, co jsem kdy sebral do košíku na brigádách za
školních let uprostřed minulého věku. Cibuli ze Všetat, kedlubnám
z Kauflandu, tuřínu a řípě, co jsem jedl u babičky jen krátce po odsunu
Němců. To bylo jejich oblíbené jídlo hlavně v době, kdy už nebylo co jíst
a oni to doháněli „eintopfem“, kde bylo v polívkovém hrnci tolik zeleniny,
že by lžíce ke dnu nepropadla. Píši všem, kterým chutná květák, český karfiol,
který obalovaný chutná, jako nic podobného na světě. Květák zbožňuji na všechny
způsoby. Je prostě báječný.
Píši všem, kterým chutná mrkev, karotka. Já ji dvakrát nemusím, ale ve
srovnání se vysušeným kuřecím, vracím se k dušené mrkvi. Píši všem, kteří
dáváte přednost praseti. Já ho tedy, přiznám se, nemiluji. Zato mám rád
kedlubny, ředkvičky a ty bílé koule, sakra, teď si nevzpomenu, jak se ta
dobrota jmenuje. Z toho všeho se dělá čalamáda k umření dobrá.
Není moc věcí na světě, které mám rád víc, a které se zelenině podobají.
Pomalu se ze mne na stará koleny stává vegetarián? Kam jen ten svět spěje! Píši,
že fandím zelenině, jako bych v minulém životě byl motýl, bělásek polní. Zelenina
mi voní, při její kuchyňské přípravě mé čichové buňky plesají a oči jedí.
Dříve tomu bylo naopak. Snad to bylo tou školní kuchyní. Být jako ostatní
kluci, vrátit talíř plný, ostentativně a s despektem, že tohle nikdo
normální nejí. Ještě dnes je mi líto školních kuchařek, které by brečely, ale
to nesměly. Byl to boj mezi dětmi a bylo na nás, kdo to dýl vydrží. Až jednou,
stará paní ředitelka školy si s námi sedla, jedla s námi a šla si
ještě přidat. Nic neříkala a nám snad i došlo, jak jsme hloupí.
Píši všem, kterým dušená zelenina smrdí. Zelenina je těžká na pěstování,
to vím z vlastní zahrádky, ale je zdravá. Sice asi po ní víc plynujete,
ale jsou na světě horší věci. Když není
maso, neschází. Zelenina je o ničem jiném. Je přílohou k hlavnímu jídlu a
zároveň není. Je vlastně víc. Měla by pomoc zhubnout. Že nepomáhá mě,
neznamená, že nepomůže Vám. Nechť právě ona je oním dárkovým košem plných
dobrot, který vás přesvědčí svou barvou, vůní, svůdným tvarem. Ať naplní Vaše
gastro-erotické sny a pomůže je vrátit do reálné podoby. To zelenina umí. Splní
Vaše sny o krásném těle, o mysli, která létá. Umí vše. Jen těm snům musíme jít
naproti, třeba do samoobsluhy.
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat