Co nepiji odmalička je mléko. Za bývalého režimu aspoň zkyslo a kyselé,
to já rád. Kysané, to byla lahůdka a za pár šupů. Dnes si jej doma nevyrobíš. Koupíš
si tak akorát už hotové za nekřesťanské peníze. S minerálkami to bude
obdobné. Ty tradiční už tu nejsou a jiné propagované v televizi mi
připadají divné už i třeba tím, co asi ta televizní reklama stojí. Kde je
Vratislavická kyselka, Ida a další? Nečekám odpověď. Kde jsou má oblíbená,
laciná ovocná vína? A co jich dříve bylo!
Piji čaj. Ten ze sáčků, obyčejný černý. Raději se neptám, kde ho smetli a
s čím dali do dohromady a ty, človíčku, pij. Nemáš čas uvařit si čaj ve
vajíčku, což skutečný čaj dělá čajem. Jen pivo snad nedoznalo změn, pokud za
pivo nepovažuji ty řezané, pivně-ovocné nápoje. A káva? Píši kávě, kdo všechno
kafe praží, kdo a kde a od koho ho nakupuje? Káva je byznys, jako je dnes víno,
benzín, cigarety, prášky na praní i na spaní, na všechno,
co tě bolí. Žijeme ve světě coca-coly, Fanty, Mirindy, gumových bonbónů,
smažených bramborových lupínků, pizzi, dresinků. Vše už je na jedno brdo, vše
se vyrábí podle jednoho receptu. Jiné na západě, čím dál na východ je to horší
a horší.
Píši všemu, co rád piji a po čem mě nepálí žáha. Třeba láku z okurek, nebo
z kysaného zelí. Po tom mě žáha nepálí. S vínem je to těžké. Mám veselou
opičku, po čaji zas často chodím na chlapečky. Prášky zapíjím vodou z vodovodu,
nebo minerálkami. Pití je životně důležitá činnost. Pijí slavní, méně slavní, a
nakonec i ti slavní. Úplně až vzadu pijeme i my, které nikdo nevidí a máme z
toho srandu. Píši všem, co se z pití, z chlastu léčí a vracejí se jako dobří
holubi zpátky do léčebny. Pijani, ti běžní, kvartální, nahodilí, pijí jen na
oslavách a za cizí, podobně jako kuřáci, kteří kouří jen cigarety od přátel. Přesto
hospod neubývá a centra měst jimi přetékají.
Píši všem, které tekutiny nutí zpívat, tančit, deklamovat, létat, běhat,
dělat kotrmelce. Přeji Vám to z celého srdce. To také patří k nám, k lidem.
Běžně se tak nechováme, ale ta trocha alkoholu, bublinek z nás dělá opice,
umělce, pitomce, kteří, když vystřízliví, se stydí a nejraději by se neviděli.
A tak sekáme dobrotu až do dne, kdy to na nás opět hupne a my pijeme. A není to
voda, čaj, kafe, ale zas něco, po čem nás záhy bolí hlava, žaludek, kdy v puse,
ale i v mozku máme pustou, suchou a vyprahlou Saharu. Nechť tedy to, co teče má
své regule a tátům od rodin, mladistvým,
dědečkům a babičkám neteče do úst nic než něco k pití, bez alkoholu, jen to, co
vás lehce nabudí, jako je čaj, káva, minerálka. A k tomu nám dopomáhej, třeba
bůh Bakchus.
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat