Podzim se mění v zimu a bílá
peřina leží u plotu. Maminka už dávno sklidila ze stolu, táta si lehl na
otoman, pes čeká, že mu někdo dá něco do žaludku. Venku je zima, pes leží
v koutku pokoje, hodiny tlučou pět odpoledne a spát se chce kdekomu. Tak
nějak si ten čas pamatuji. Jako by to bylo včera.
Kolik let uběhlo? Nevzpomenu si.
Vím jenom, že ten rok foukalo dlouho, až do března a v dubnu nanovo. Ani
květen nestál za nic. Louka se zelenala pomalu, včel bylo poskrovnu. Ořechu u
plotu zmrzlo první listí a druhé narostlo až v červnu. Kdo zasadil jako
vždy, tomu zmrzlo i ptáků ubylo. Nebylo to o jaru. Kdo měl, měl odjinud. Všechno
si dávalo na čas. Jen hřbitov sklízel slušnou úrodu. Staří kapali, jak na
běžícím pásu, mladí se nebrali. Začalo být i málo vody. Co narostlo, zítra
uschlo. Slepice nenesly, mléka bylo málo. Kdo porazil ovci, neměl radost, kdo
šel do lesa, šlápl na zmiji.
Píši Vám a strkám ruce do
umyvadla, abych se zbavil špíny od hlíny. Papír se plní klikyháky, propiska
špiní prsty, z komínů se prapodivně kouří a teplo bezostyšně utíká pode
dveřmi. Okna jsou špinavá od seschlých pavučin, prachu a bůhví čeho ještě. Píši své velké lásce, která šla cosi nakoupit.
Když se venku smráká stojím na chodníku, čekám a mrznu. Venku se smráká a kolem
než kočka, nikdo se necourá.
Jsem sám sobě tvůrcem tepla. Je
sychravo a venku za okny je svrab, neštovice a prasečí mor. Jsme ze Sudet. Stačilo
málo a stal jsem se Sudeťákem na plný úvazek. Nic by se nestalo. Jsem
skálopevně přesvědčen, že vše se musí vzít od začátku, nestačí být připravený,
musí to být i po čertech dobře ošetřený. Proto píši popadanému listí a ne
senátorovi, kterého jsem volil. No nic, už jsem vystřízlivěl a dneska nevolím.
Ono to, co slíbil není víc, než to listí, které kdosi shrabe a další odveze na
skládku. Listí, nic víc než samé suché listí. Šustí a je k ničemu, jen a
jen překáží.
Svět chce být klamán, a přesto a
stále znovu věří lichotkám. Po létu přichází pravidelně šok, zima, tma a
počasí, které si nikdo nechválí. Ani jinde to nemají jinak. Vstávání do tmy,
zimní čas. Co bylo v létě za pár korun náhle stojí dvakrát tolik. Brzo se
šeří. V pět hodin odpoledne chodí řada lidí spát spolu se slepicemi. Dělal
to můj táta, dělám to tak i já. Lehnu si, zavřu oči a v tu ránu spím. Sním o
čase, kdy nemusím stávat. A pak se probudím. Spal jsem, jako kdysi táta
–hodinu.
Svět se nemění. Píši všem, kteří trpí
smutkem, všem, kterým osud dal dar i prokletí stále se ptát po smyslu, proč
padá listí, když zase vyroste? Proč nám rostou vlasy, proč máme dvoje zuby, proč
se radujeme, proč se zlobíme? Vám všem chci napsat, že nic z toho, co jsem
řekl, není pravda, nebo jenom kus a snad i právě proto padá listí a senátor
dělá, co může. Svět není dokonalý, smiřme se s tím a nebuďme na sebe jako
psi.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat