Nazdar kolegové! Jak se nám ten svět smrsknul na informace na facebooku!
Jak není nic, na co bychom nedosáhli. Všichni, a je nás naprostá většina, se
necháme unášet technikou a mačkáme, mačkáme klávesnice do úplného zemdlení očí
a prstů na rukou ochablého těla... Jak bylo kdysi krásné potkávat cestou
krásnou dívku, nebo i vdanou paní v klobouku, v šatech z minulého, předminulého
století. To vše už snad ani není pravda. Kam se ta léta poděla?
Píši všem, pro které sbírat známky, pohlednice, grafiku, hezké knížky
znamená i to, že vnímají, co jiným uniká. Krása jediného okamžiku, který okouzlí
sítnice Vašeho oka. Okouzlí tím, že obraz zastaví a Vy si můžete ohmatat svět
prsty, které charakterizoval u žen parádní klobouk – klobouček, svět
přinejmenším minulého století.
My, co tohle všechno sbíráme, jsme dnes jako ti dávní před námi. Lid
popelnicových polí. Co bude zítra z našeho snažení? Co chtějí ti mocní, daleko
od nás, daleko ve věžích? Přestat sbírat? Proč asi? Čím jsme se provinili?
Běžte se podívat, jak dnes vypadají kdysi velké burzy sběratelů. Tak, jako je
zadokumentován konec vodníků v Čechách, podobně dnes vypadají burzy, které
praskávaly ještě nedávno ve švech. Tehdy nešly zavřít ve dvanáct hodin, jak
bylo plánováno.
Píši všem, kdo mají doma děti – veďte je k tomu, aby se naše sbírky
nepřepočítávaly na peníze, aby nehledaly, komu a kde prodají vše, až zdědí naše
alba a zásobníky. Píši všem, kteří se povznesou nad perspektivou zisku z
prodeje a budou hledat řešení, jak pokračovat v dědově sbírání. Mně nechal děda
nosit tašku s alby, když neděli, co neděli chodil do Vaňurovy ulice, do Poštovního
domu v Liberci, na schůzky sběratelů. A já, zprvu v rozpacích, později s
nadšením vzpomínal, jak děda obchodoval a o známkách věděl všechno. Všechno měl
právě ze zubatých malých obrázků, ze známek, které sbíral a mě to taky naučil.
Píši všem a burcuji! Sbírejme na truc všemu a všem. Je to naše poslání,
jako třeba zubař léčí bolavý zub, my sbíráme cokoli. Prosím, nevypínejte mě a
poslouchejte. Nenechte umřít dámy s kloboukem, zapomenout na sbírání,
které bylo i ve Vaší rodině. Píši všem, i Vám, co jste se do rodiny přiženili,
přivdali, všem, co žijí, takříkajíc na hromádce: Nezapomeňte, že kdo si hraje
nezlobí. A to je i dnešní leitmotiv mého povídání.
Sbírejme staré žehličky, odznaky, obrazy, štítky na hole, svaté obrázky,
vše, co Vám přinese radost a mír pod střechu domu, kde bydlíte. Neboť je vždy
milé pochlubit se návštěvě, co vše jste nasbírali, za co vyhazujete peníze. Peníze
by neměly být alfou ani omegou Vaší budoucnosti. Vy budete za jedničku, za
toho, kdo je jiný, originální, přitažlivý a spolehlivý, prostě ten, kdo
pokračuje a sbírá, kdo podporuje začínajícího, který by chtěl sbírat jako děda,
táta.
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat