Jsou menší než ty současné.
Současné? Zhruba tak 70 let už se malé formáty nedělají. Ty současné větší se
zas tak moc nesbírají. Píši pro jistotu oběma rozměrům. Babička by řekla, že je
to kómiš. Žel 75 let po válce říkám: Kdo ví?
Ono to tak bude se vším. Když se
objevily první věci z PVC, ze silonu, lidé tleskali nadšením. A dnes jen
se zeptejte, zda si vybere jogurt z kelímku, nebo ze skleničky. A co se
dovíte? Obdobné to může být s oblibou dnešního formátu pohlednic. Kdo ví,
co se bude sbírat pozítří. Dnes žádného pohlednicí nenadchnete. Jsou náměty, no
škoda mluvit.
Pro jistotu i vzhledem k tomu, co
jsem tvrdil před chvílí, píši všem námětům. Ty první byly místopisné. Kus
malého obrázku, místo pro zprávu a celá druhá strana pro adresu, kam pohlednici
doručit. Taky se těm pohlednicím říká pohled s dlouhou adresou. Tiskly se
zhruba tak do roku 1906 a mimo jiné, byla to krása. Už ne malý černobílý
obrázek, ale originální barevná litografie, ze všech stran vychytané umělecké
dílko. Někdy manýra jako stehno, druhdy úlet plný romantiky, samý cukr,
kudrlinka, něco, co by dneska neprošlo. Co je tak mimořádné, že bez toho
nemůžete být? Mucha, Wiener Verstete… Málokterý přední výtvarník si nechal vzít
zakázku na pár krásných pohlednic. Aleš, Mánes, každý se zúčastnil.
Píši všem, kteří našli po babičce
štůček staré korespondence a mezi ní tyhle krásné pohledy. Po pradědečkovi
pohlednice z fronty první světové války - Balkán, Karpaty, pláně Ruska,
Francie. Ty vzácné jsou od těch, co přeběhli na opačnou stranu barikády, do
československých legií. A potom secesní lahůdky, nebo pohlednice podepsané či
adresované významným osobnostem. Třeba TGM, psané profesorem Hrozným, Picardem,
Heyrovským, umělci Ladou, Werichem, Boudou, Zrzavým. Je to kouzlo, mít je
všechny na dosah ruky, žít skrze obrázky jejich úžasné životy.
To jsme holt my, sběratelé
pohlednic. Píši sběratelům, všem, kteří pomohli i dnešním pohlednicím mezi lidi.
Díky, Milane Drahoňovský, který umíš tak pěkně fotit. Tvé pohlednice stojí za
to mít ve sbírce, s Tebou se přátelit. Píši pohlednicím celého světa. Třeba
ze Šanghaje, Brazílie, z Patagonie, z Islandu. Všechny jste krásné,
všechny Vás mám rád a žádnou nikdy nevyhazuju. Nejsem sám. Je nás víc než
filatelistů. Kdo dneska sbírá nálepky od sirek, sýrů, žiletek, hotelové nálepky?
Už skoro nikdo. Nabídněte staré pohlednice a utrhnou Vám ruce.
Neberte mě tak úplně za slovo. Jsou
pohlednice, které se nesbírají, nebo jen zřídka. Náboženské náměty, přání
k MDŽ, ke svátkům a k narozeninám. Ty opravdu ne. Ostatní nám
sběratelům nabídněte. Nebo je sami
začněte sbírat. Každý by měl něco sbírat a duplikáty nabídnout k výměně.
To je tak v kostce vše, co byste měli vědět, až se potkáte s některou
starou paní, která má doma šuple plné kouzelné nostalgie, pohlednic které
nesbíráte, ale uděláte jimi radost těm, kteří je milují.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat