Píši
Tobě, Vilíku, psí slečně, co polehává pod schody. Pes není anonymní zvíře kdesi
z lesa, které uteče, jen co tě uvidí. Já, pokud bych jako Vilík přišel
z útulku, bych chtěl, aby na mě noví páni byli hodní. Proto Ti píšu, Vilínku.
Jsi, ač nemluvíš, mé špatné svědomí. Dělám, co umím a přece ne pokaždé vím, co
chci. Chci z Tebe mít člověka. Pak ale vím, že ztratím psa, který
poslouchá, přítele v kožichu, který nemluví, a přesto se mnou konzultuje
vše, co mu nevoní. Ano, to je to, co přesně potřebuji mít kolem sebe. Nejlépe
ze všech stran zábradlí, které mě ochraňuje, které mi dává jistotu a sílu žít. To
dá jen pes. Ne akvarijní rybičky, korela v kleci, had v teráriu,
racek od jezera, myš z podpalubí podlahy našeho domu.
Pes
a mé tři slepičky hledají shodu, jak spolu žít, mít svoje teritorium, celou
zahradu a druhému do ní nechodit. A zdá se, že to jde. Ovšem kocour si není tak
jistý. Zahradou sice jen prochází, ale cítí se právem nejistý. Tady je pánem
situace Vilík. Zavrčí, chmýří na zádi se postaví, postava nahrbí, pysky odhrne a
ukáže sadu zubů. To stačí. Z procházejícího kocoura je kocour zběsile
pádící a dělá hanbu svému jménu Simeon.
K těm
třem slepičkám. Bojuji o jejich přežití, neboť kolem zahrady chodí a létají
samí predátoři. Nejhorší z nich je starý dobrý lišák Pedro, který vybírá u
sousedů kurníky. Pak je tu kuna a dravci co nad námi létají. Slepice prozatím
nic netuší, přijdou na zavolání a dají se, téměř krmit z ruky. Máme je na
okrasu zahrady. Tudíž netrváme na každodenním snášení. Je pravda, že dosud se
snáškou nezačaly, ale do jara si to dozajista rozmyslí.
Píši
všem, kteří pěstují, chovají psi, či slepice. Nedejte se mými slovy odradit.
Jsem amatér a jdu do toho bez hlubších znalostí. Od čeho máme své milované
protějšky? I ti sehrávají svou roli. Roli krmičů a léčení případných
zdravotních potíží. K nim se dají přičíst i mé, nebo Vaše potíže, které Váš
protějšek umí napravit.
Píši
Vám všem, kterým něco schází. Je to pes, určitě tři nádherně zbarvené slepičky,
popřípadě i sousedovic kocour Simeon, co zahradou jen spěšně prochází. Přeji
všem chovatelské úspěchy, co nejmíň chlupů na koberci, vajíčka z domácího
chovu a myši pochytané statným chlupatým Simeonem, který bydlí přes uličku v domě
naproti.
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat