čtvrtek 26. prosince 2019

Jogurtům, rajčatům, okurkám, všemu, co chutná




            Není toho málo. Mně chutnalo všechno i má drahá čalamáda. Za korunu jí byl papírový kornout, dole jím protékal nezapomenutelný sladkokyselý nálev a nahoře byl pozemský ráj. Paprika, zelí, mrkev, kedlubna a mnoho, mnoho dalších ingrediencí. Mě čalamáda léčila ode všeho zlého. Rozhodně byla lepší než zmrzlina. Jogurt byl pokaždé vždy jen a jen ve skle, jak jinak, fujtajfl plastové kelímky, ještě nebyly. Zeleninu jistou dobu otec prodával a liboval si, byl vegetarián. To je srovnatelné s tím, když školníka na zdravotnické škole dělá deviant.

I já jsem tatínkovi přizvukoval. Miluji obalovaný květák a květák na všechny způsoby. Píši tudíž všem rajčatům, okurkám a cibuli zvlášť. Jen pastiňáku ne! Má alergie byla rychlá a celoplošná. Pastiňák ne, tomu nepsat!

Víte co je to smraďoška? Bylo jí u nás doma na šedesát velkých sklenic nakládané domácí zeleniny. Pečlivě očištěné, mnou krájené zeleniny, cpané do skleněných litrovek. Zavařené, uklizené, po měsíci otevřené. Z bytu se linul pach jen těžko identifikovatelný. Olomoucké syrečky byly vedle téhle zeleniny jen dětskými piškotky. Ale to nejlepší přišlo v okamžiku, kdy jsem si do úst vložil první sousto. Přátelé, nic lepšího jsem do té doby nejedl, a žel, už dozajista jíst nebudu. Každou další sklenici jsem směl jíst pouze u otevřeného okna, v průvanu, a nevím proč, má paní vždy zapnula rádio a pustila jej tak hlasitě, že víc to nešlo. Té zelenině píšu extra rád. Na ni do smrti nezapomenu. Dala se sice těžko vyvětrat, ale byla mi důkazem, že jíst se dá všechno, když je kolem frišno.

Ano, já miluji jídlo. Má tisíce podob, chutí, barev a přesto nemohu všechno. Trápí mě a to velice, že zelenina tolik stojí. Že banán je levnější než hruška a pomeranč je levnější než jablko. Tady se něco zhroutilo. V Penny kupuji rohlík, který je stejně gumový jako v předcházejícím režimu. V autech posedávají řidiči, co víc než za volant, patří pro svou agresivitu za katr. A tak to je i s jídlem. Píši všem, co jídávají zdravě, že jim to chválím. Já už nikdy takový nebudu, od toho mám syna a dceru. Jim mohu jen doporučit.

Já jsem se musel krotit, omezit čokoládu, sladké vdolečky, husu, tučné od kosti. Ne, že musím, ale i tak píši ne Vám, ale jogurtům, rajčatům, cibuli a okurkám, ale i ředkvičkám a kedlubnám. Jste v dobrých rukách, asi si Vás příště koupím. Je tu i špenát, mrkev, brokolice, vše mražené do polívky. To všechno je moje spása, maso nejíme. Pěkná blbost, co? Jíst se musí. Dej přednost zelenině, ale bílkoviny v mase přeci jen jsou a mluví srozumitelnou řečí: Vem si mě a jez. Hledejme pravdu někde uprostřed. Jsem poloviční, možná trochu víc vegetarián. Přeji i Vám vyřešení Vašeho dilematu.



Egon Wiener

Žádné komentáře: