Je zbytečné psát zrovna Vám. Vám,
kterým je moře po kolena, kterým patří svět, kteří jste byli všude, všechno
viděli, všechno víte. Takoví mi připadali pánové Říha a Kaše, kteří učili na
liberecké dvanáctiletce někdy počátkem 60. let 20. století. Jak byli ješitní a
hloupí! A to vše si vynahrazovali na nás, studentech. Učitelé? K smíchu! Vždy
jsem obdivoval jejich ženy. Jak s nimi mohli žít? Proč se nevzbouřili a
nehodili je přes palubu do rozbouřeného oceánu? Psát jim? Nikdy! To by mi
musela ruka upadnout.
No a píšu. Nebyli jediní. Potkal
jsem se s nimi mezi důstojníky Československé lidové armády,
v organizacích Národních fronty, v Socialistickém svazu mládeže,
v odborech, v komunistické partaji, Svazarmu, v tělovýchově… Čím
hloupější a menšího vzrůstu, tím víc sebevědomí a snahy udílet hraběcí rady,
poradenství zdarma. Tím vyšší podpatky, přední místo na prvomájové tribuně,
manifestaci za mír před libereckou radnicí. Nikdo na ně nesměl zapomenout při
udělování medailí, diplomů, plaket. Kdo zapomněl, byl propříště jejich úhlavní
nepřítel. Rybáři s rybou na Vánoce, med zaručeně pravý lesní na začátku
prázdnin. Bez nich by to nešlo, to byla opravdová socialistická honorace. V divadle na oslavách Velké říjnové
revoluce museli mít místa v lóžích, v přední brázdě na 1. balkóně.
Píši Vám a stydím se za Vaši chamtivost,
do všeho mluvit, dávat všem najevo, že už jenom Vaše přítomnost je velká čest,
které bychom si měli setsakra vážit. Ještě po létech se za Vás stydím! Jak
mocně jste hrabali pod sebe… Jak hloupí jsme byli, že jsme neprohlédli. Píši Vám
všem, co jste mi pili krev, a kterým tak zoufale vadila moje přízeň státu
Izrael. Většina z Vás byli antisemité, popírači, co se dnes právem zavírají
do vězení. Vám to nevadilo, proč taky. Někdo přeci musel nést zodpovědnost za Vaše
přehmaty, zlodějiny, nemravnosti. A že jich bylo! Dnes už nemá cenu Vás
pomlouvat. Byli jste součástí režimu, jeho moci. Proto Vám nepíšu podrobnosti.
Jen vzpomínám, co jsem všechno za ta léta zažil. Byla jiná doba, byli jen bílí
a černí, dobří a zlí Němci. Sovětský svaz, Berlínská zeď a hranice na Odře a
Nise.
Píši všem, kteří vidí dál, než
jenom na špičku nosu, všem, kteří kritiku druhého začínají svou osobou. Jako,
že už nikdy nechci čelit oslům, hubeným děvčatům, kterým planou oči,
z kterých jde žár pomatenců. Jednu dnes takovou tady máme, mrňavou Švédku.
Svět je malý a nyní se reinkarnovala Jana z Arcu, tentokrát z Stockholmu.
Snad to nebude trvat věčně, jinak bych to neunesl. To už by bylo nad mé síly. A
proto, neotevírejte dveře zahořklým starcům, ani děvčatům, které drží
v ruce Bibli. Svět kolem nás změnil barvy. Především už není rudý. Je
prostě jiný.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat