Nevím
jak Vám, ale mně chutná. Víte že, byly doby, kdy jsem nesnídal? Bylo to krátce
po měnové reformě v roce 1953, zemřela spousta komunistických státníků a
mně bylo špatně při pomyšlení, že zítra ráno po snídani, zase půjdu do školy.
Píši všem, co si to ještě pamatují. Nasnídal jsem se a vyzvracel vše, když už
byla škola nadohled. Všichni na tom
dřeli, i já. Co dělat, abych pořád nezvracel před školou? Bylo to jídlem? Kdo
ví. Upravilo se to samo při předání vysvědčení v roce 1957, kdy zemřel
Zápotocký a přišel usměvavý, šaramantní Novotný. To si nevymýšlím. Uchvátil
svým chováním v New Yorku i Valné shromáždění OSN.
Moc
záleží na tom, co jíme. Píši všem, co jim taky chutná. Víc než maso doporučuji
obalovaný květák, z polívek dršťkovou a jako druhé maso, kedlubnové zelí.
Tatínek byl vegetarián a víte, co mu vedle eintopfu nejvíc chutnalo? Salátová
okurka nakrájená na plátky a rozmačkaná s vařenými bramborami. Pepř, sůl,
a asi i máslo. Muselo se to jíst horké a mně se ještě skoro po šedesáti rocích
ježí chlupy na předloktí.
Píši
všem a jsem dojatý. Vím, co je to dobré jídlo, když vím, jak za války neměli
mnozí co jíst. Existoval i výměnný obchod s potravinami. Od té doby moje
rodina nejedla margarín, a králíky, pokud při prodeji neviděla králičí packy,
které nebyly kočičí…
Píši
všem, co rádi jedí, co se nacpou k prasknutí. Já nejsem vybíravý. Sním, co
na talíř nandají. Mám raději zeleninu, ale i maso jím bez řeči. Ryby nemusím,
mají kosti, jím rychle. Čtu si při tom noviny a poslouchám rádio a většinou
nevnímám při jídle své okolí. Pak obědvám, svačím a večeřím. Pod stolem mi
pořád strká do kolen hlavou náš velký pes a loudí. Je jako já, nedá si pokoj,
než dostane, čeho si zamanul. Je to tak půl na půl. Nacpe si bříško a jde si
lehnout. A tak to je ve světě gastronomie se vším.
Jídlo je
velký byznys. A dá se říct, že hubnutí ještě víc. Čím menší porce, tím vyšší
cena. Dneska už vaří každý. Základem je trocha oleje, cibule, pepř a sůl. Co
k tomu přidáte navíc je jen vaše věc. Kuchtění už dávno není pohádkou o
zlaté vařečce, ingredience se platí zlatem, cesta za kulinářskými zážitky je
celosvětový pojem úspěchu cestovních kanceláří za michelinskými hvězdami.
Píši
všem, co tohle dobře znají, milují lanýže, mořské plody a králíka na smetaně.
Dívám se už deset let na soutěž ve vaření na Primě. Je to poučné a zároveň si
říkám, že něco uvařit, aby to bylo dobré, je kumšt a jeden se nezavděčí všem.
Je to dar, když někdo umí vařit, není to dáno každému. Vážím si kuchaře a jím
pořád s chutí a rád... Nevím, jak to udělat, aby mi tolik nechutnalo. Umět
tak říci dost! Nevěřím, že se k tomu odhodlám. To přeci nemohu kuchaři
udělat. Mám ho taky rád….
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat