Tak jsem slyšel, že se rozšíříte dál
do Lidových sadů, do prostor amfiteátru. Snad to bude jenom dobře. Uvidíme. Lepší než
parkoviště, než dosavadní stav. Píši a vím, že tohle už mělo přijít dávno
protože je všude les a stráně. Tak nějak by měla vypadat zoologická zahrada.
Naprosto přirozeně. Ta naše liberecká vůbec. Je nejstarší, je krásná a má vše,
co má taková krása mít.
Píši Vám všem, kteří se o ni
starají. Má v sobě obrovskou přitažlivost, sílu, kterou jsem
v druhých neviděl. Je v lese a přitom není, je krásně přístupná, a co
je hlavní - mluvil jsem se zvířaty a ta jsou naprosto spokojená.
Píši i těm, kteří nemají kde
parkovat. Radnice o tom ví a hledá dozajista to nejlepší řešení. ZOO
v Liberci má tradici. Liberecká zahrada byla první v téhle části
rakousko-uherské monarchie. Chovat zvířata v zajetí není nic, co by naši
dávní předkové neznali a na to úspěšně navázali naši dědové. Liberec byl první
a přitom zůstane.
Co pamatuji, je jen málo věcí, které
kluk, nebo holka musí vidět. Jít do zoologické, patří ke slušnému vychování,
určitě od dvou, tří let a potom čím dál častěji. Od časného jara do pozdního
podzimu, v prosinci a lednu taky. Pamatuji se na zlého bílého medvěda,
chytrou opici, na velblouda, co mi poprskal bratrance, na pelikána, který mi
ukradl klíče. Na ředitele, pana Badalce, na všechny ty jeho spolupracovníky, kteří
dělali dobré jméno společnosti - Zoologická v Liberci. Píši všem, kteří
chovají dravce, kteří chovali pižmoně, slony, zebry, žirafy. Vám všem patří dík
i mých dětí, každého, kdo přišel a viděl vaše úspěchy. Není toho zrovna mnoho,
ale Ještěd, radnice, Botanická, Severočeské muzeum a především zoologická
v tomhle městě pod Ještědem, patří k tomu, co musíte vidět. Tak jako
ženy zdobil klobouk, město se může pochlubit zahradou v podhůří Jizerských
hor. Působí věrohodně. Proto jí píši a zdravím.
Pokud vyjde a rozšíří se do
prostor zpustlého přírodního divadla – amfiteátru pak bude nadlouho tou
nejhezčí, bez vad na kráse. Těším se, že vnuci, Vaše děti a jejich děti půjdou
s rodiči tam, kam mířili i naše kroky. Podívat se jak žijí, jak vypadají,
jak moc jsou nám podobní.
Liberec je velmi krásné město a
zahrada plná zvěře k ní patří. Je to prostě to, co jiným schází, co dává
lidem z města vidět, co v ulicích nepotkají. Dík patří všem, kteří vědí,
nesleví a budou dělat vše, aby lidé a zvířata spolu žili tak, jak to úspěšně
dělají v Liberci …
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat