Vám, kteří se díváte do výstřihu
všem krásným ženám pěkného, vyvinutého poprsí. A nevadí, že jsou to dívky
mladší. Jim to povětšinou taky nevadí. A Vám je deset, řekněme už víc, třeba i
devadesát let. A v tom je ta potíž Nikdo Vám nepíše a pokud napíší, budou Vám
dopisy číst.
Píši všem, kteří je čtou a za zády
jim stojí policajt, vězeňská služba, nebo nedej pánbůh, manželka. Píši všem, kterým
se líbí ženská s výstřihem. Vy se rádi koukáte, protože to tak dělají
všichni. Neznám nikoho, kdo se nekouká. Píši všem, kteří milují vzrušení
stoupající od kolen, až někam nahoru k uším. Ty rudnou, tvrdnou a neslyší…
Ano, výstřih je jako krása
horských proláklin v Dolomitech, propastí a pastí v Krušných horách,
ledovce na Sahaře. Taky se mi líbí a nemohu si pomoci, je to jako droga. Berou
ji ženy a muži přihlížejí s otevřenou pusou, ať malí kluci, tátové od
rodin, učitelé, dělníci či vědci. Je to jako mor. Jak se oteplí a stromům
naroste listí, druhé pohlaví odhodí zimní šály, teplé boty, rozhalí halenky a
vyžene kozy na pastvu. Ta mají záhy kůzlátka a řidiči si berou na oči černé
brýle, aby se neprozradili zánětem očních spojivek a rozšíření zornic.
Ach, ty výstřihy! Ani se snad
nevymlouvejte, dělám to taky. Co na tom, že vypadám jako blbec. Vždyť je to
pravda, že se nestydím, koukat se, kam se smí dívat jenom zodpovědný vedoucí.
Ten žlábek učaroval mocným, rozptýlil řídicí pracovníky, pozvedl roli a
funkčnost oblékání. Napovídá mnohé, dává růst lidové tvořivosti i literární
tvorbě. Děvčata jsou v tomto ohledu zcela nedostižná. My muži nemůžeme
nic, nemáme se čím pochlubit. Rozepnout knoflíčky, nebo zip u poklopce? To snad
ne! Tak hluboko a nízko jsme přeci neklesli. Co s tím teď naděláme? Je
pozdě se přeonačit a začít si hrát na ženy, ale i to je dnes možné.
Každý, kdo se podívá, musí
v duchu tleskat nevšednímu zážitku, srovnatelnému se safari kdesi
v rovníkové Africe, lovu na medvědy, velryby, ale i na koloušky, malá
rozkošná selátka prasete pekari. Asi se nevyjadřuji zcela přesně, ale my mužští
máme v tomhle jasno. Útočíme a chceme mít všechno. I to, co je nám
zapovězeno. Bude to tím, že zralá jablka pokaždé rostou na stromě sousedovi a
nám vyrostla jen seschlá, červivá padavčata. Žel, jsme civilizovaní,
domestikovaní a koukáme se směrem odkud nám nebezpečí krásných, ztepilých ňader
nehrozí. Asi se shodneme, že je to sice od nás podraz a nehezké, ale žijeme
v právním státě, tudíž se chováme mravně a děláme, že my nic. Jen tak
koukáme, kde a co poletuje v povětří. Co je a co není rozpustilé,
pošetilé, krásné záňadří.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat